Harašení jadernými zbraněmi není v poválečné historii novinkou.
Politolog Matthew Fuhrmann, který napsal knihu o dějinách jaderných zbraní a jejich odstrašujících účincích v diplomacii, zdokumentoval před výhrůžkami Putina a Lavrova dalších devatenáct případů, kdy vysocí politici operovali použitím jaderných zbraní, aby dosáhli svých cílů. Jedním z nejznámějších jsou slova sovětského vůdce Nikity Chruščova z roku 1959, kdy řekl americkému velvyslanci: „Zdá se, že Západ zapomněl, že by několik ruských raket mohlo zničit celou Evropu.“
Dalším byl americký prezident Richard Nixon, který se snažil přesvědčit severovietnamské jednotky během války ve Vietnamu, že může kdykoli použít jaderné tlačítko.
Fuhrmann z historie dokazuje, že zastrašování a šikanování ostatních národů řečmi o použití jaderných zbraní většinou nepřineslo dobré výsledky pro jejich aktéry. To platí i pro Chruščova, který tím chtěl zabránit rozdělení Berlína, k němuž nakonec stejně došlo. Jeden z mála případů, kdy „jaderné vydírání“ zabralo, nastal už v padesátých letech během krize mezi Spojenými státy a Čínou ohledně Tchaj-wanu, kdy si ostrov ubránil s pomocí Američanů suverenitu.
Putinovu taktiku vyhrožování vnímá bývalý šéf amerických sil v Evropě Ben Hodges jako něco, co jej nic nestojí.




Napsat komentář