COOLna

Byli jsme bramborářskou velmocí. Dnes sice šlechtíme brambory i pro evropské země, také třeba pro Egypt, odkud pak tyto brambory zas dovážíme. Není to určité globalistické šílenství?

Určitě máte pravdu. Některé potraviny, kam patří také brambory, které si umíme vypěstovat nebo vyrobit doma, bychom neměli dovážet. Brambory dovážené z Egypta mají nejen výraznou uhlíkovou stopu z důvodu dopravní vzdálenosti, ale i obtížně konkurují domácí produkci z hlediska chuti. Jejich jediná výhoda je, že jsou na našem trhu výrazně dříve než naše rané brambory. Egyptské brambory se přestanou ve větším množství k nám dovážet jen tehdy, pokud je naši občané přestanou kupovat, a počkají si na naše rané brambory. Podobné je to i s dovozem loňských brambor v průběhu května a června ze západní Evropy, které vypadají vzhledově velmi dobře.

Soběstačnost v bramborách je u nás v posledních letech málo přes 70 procent. Pokud započítáme polotovary a výrobky z brambor, tak naše soběstačnost ještě výrazně nižší.

Každá chyba nebo pozdní vykonání některé činnosti příroda vždy tvrdě potrestá. Snad si nyní všichni uvědomí, že zemědělství nás nejen živí, ale že je nutné udělat něco pro plnou soběstačnost ve výrobě základních potravin, a nejen ve výrobě ochranných zdravotních pomůcek a dalších věcí, které jsou opravdu nutné k lidskému žití.

Je a bude vždy hodně na nás, co budeme jíst, a z které země. Ovoci a zelenině, mezi níž brambory botanicky patří, z domácí produkce bychom měli dát při nákupu vždy přednost. Kvalitou je domácí produkce srovnatelná. Jen tak podpoříme a zachováme domácí produkci ovoce, zeleniny a brambor pro sebe a naše děti.