COOLna

Kolik jmen starověkých Egypťanů ve své databázi máte?

Něco k sedmi tisícům a každý rok jich kolem tisíce přibývá. V databázi mám jména králů, synů, královen, princezen, vysokých hodnostářů, prostě všechny známé postavy – ať z našich výzkumů, nebo z odborných publikací. Zkoumám osobu samotnou, její rodinné i širší vazby na základě titulů, tedy co ten člověk dělal, jakou měl pozici a jaké bylo jeho postavení ve společnosti. O tom nevyprávějí jen jeho tituly, ale i samotná hrobka – jak je velká, jak je postavená, vybavená, vyzdobená.

Abyste dokázali efektivně zpracovat tisíce údajů, založili jste rovnou nový vědní obor – kyberegyptologii.

Díky ní se svět poprvé po tisících let dozvídá, proč a kdy zeslábla moc králů a začal úpadek slavné a mocné Staré říše. Do té doby nebylo známo, jak tento úpadek začal vznikat. My se to snažíme rozplést.

A kde je tedy prvotní příčina? Mocné rodinné klany přestaly respektovat krále?

Zdá se, že panovníka přestaly respektovat až v První přechodné době, kdy se úplně rozpadla centrální moc. Kořeny toho jsou v době, kdy 4. dynastie králů, kteří postavili pyramidy v Gíze, přechází v 5. dynastii, kterou především zkoumáme v sousedním Abúsíru. Na všechny vysoké posty v administrativě a správě státu tehdy začali pronikat efektivní, schopní a loajální úředníci nekrálovského původu. A jak ve svých rukou koncentrovali stále víc moci, začaly vznikat vlivné rodiny hodnostářů, které postupně upevňovaly své pozice ve správě země a ve vztahu ke králi. Jejich důležitost byla ještě umocněna manželskými svazky s královskými dcerami. Šlo o nový typ sociálních vazeb, který před 5. dynastií není doložený. Touto sňatkovou politikou si král udržel jejich přízeň a loajalitu. Podíl v mocenském systému a prestiž rodin ale ještě víc vzrostly.

Jak se to projevovalo v chodu státu?

Když osoby nekrálovské krve začaly přebírat vysoké úřady, týkalo se to třeba i úřadu vezíra, dnes bychom řekli premiéra. To byl přelom, protože tento úřad do té doby směl zastávat výhradně královský syn. Je to jeden z důležitých mezníků. Další milník je z doby šestého panovníka 5. dynastie Niuserrea, kdy dochází k tomu, že celá administrativa se víc sofistikovala, vzniklo víc úřadů, narostla byrokracie, zvýšily se mandatorní výdaje státu. Takových změn, které proměňují celou společnost, je celá řada.

Jak konkrétně pomáhá kybernetika?

Například jsme vytvořili graf, který ukazuje dynamický model vývoje vezírského úřadu. Na něm je vidět, jak se od analýzy sociálních sítí posouváme ke komplexním sítím. Ze skladby nejvýznačnějších titulů všech vezírů od začátku do konce Staré říše dokázal algoritmus vyhodnotit, jak obrovskými proměnami tento úřad procházel. Model zobrazuje jednotlivé mezníky a ty korespondují také s dalšími známými a důležitými událostmi, kdy zejména za panovníka Niuserrea nastává ve společnosti spousta změn.

Můžete svůj výzkum ukázat na konkrétní osobě?

Vezměme třeba hodnostáře Tije. U něj se dá vypozorovat souběh několika inovací a změn v tehdejší společnosti. Egyptologové si řadu let kladli otázku, kdo to vlastně byl. Jeho hrobka je větší než hrobky jeho současníků, dokonce i vezírů, Ti měl asi 50 titulů a epitet, a zastával dva ze šesti pilířů státní správy, dnes bychom řekli dva ministerské posty. Z jeho dalších titulů víme, že například vybíral daně a řídil využívání rostlinných a živočišných zdrojů a podobně. Na Tijovi vidíme, jak panovník v té době systematicky využíval bohatství země, všeho, co může dát. Ti byl člověk s dlouhými prsty a velmi oblíbený u panovníka, což ukazuje několik epitet typu „Milovaný svým pánem“ a „Oblíbenec svého pána“. Jeho mimořádný a jedinečný vliv se promítl do podoby hrobky samotné, kde přebírá prvky z královské architektury, z pyramidových komplexů, ať už je to vstupní portikus, nebo pilířový dvůr. To si mohl dovolit jen se souhlasem krále.

V souvislosti s elitami Staré říše se mluví jen o mužích. Odhalila vaše databáze mezi nekrálovskými osobami i vlivnou ženu?

Když jsem se zabývala dědičností úřadů, tedy jakým způsobem si v rodině předávali úřady, postavení a tituly, téměř vždy to byli muži – otcové, dědové, jejichž vysoké posty dědili synové nebo vnuci. Ale asi ve třech případech jsem narazila na to, že na začátku byla zajímavá žena. Třeba případ z Gízy z druhé poloviny 5. dynastie: v Nimaatreově hrobce bylo jméno Neferesres, což byla zjevně jeho matka. Už to, že syn má ve své hrobce kapli věnovanou své matce, je zajímavé. Měla tituly spojené se zábavou panovníka, denně organizovala například vystoupení tanečnic a hudebnic. Její epiteta „Ta, která spatřuje dokonalost svého pána každý den“ a „Ta, která činí, co si přeje její bůh“ prozrazují, že trávila každý den v přítomnosti žijícího boha a stala se jeho oblíbenkyní. Její výsadní postavení ovlivnilo kariéru syna a vnuka, kteří se také starali o zábavu v královském paláci. Syn byl navíc královým strážcem osobním, proto ji také zmiňoval ve své hrobce na rozdíl od otce. Takových žen moc nebylo.

Je váš výzkum a založení nového oboru – kyberegyptologie – českou specialitou?

Tímto způsobem starověký Egypt nikdo nezkoumá. Existují sice volně stažitelné softwary k analýze sociálních sítí a někteří egyptologové je používají, ale ty dokážou udělat jen krásné pavoučí sítě osob a vztahů. My jsme šli hlouběji. Myslím si, že kyberegyptologie je nový směr, kdy aplikováním metod kybernetiky a umělé inteligence na různá data o osobách, událostech a společenských procesech provádíme analýzy nejen sociálních, ale i komplexních sítí. Jinými slovy: nerozplétáme pouze vazby mezi lidmi, ale dovídáme se, co se ve společnosti v době stavitelů pyramid dělo.

Vy jste tento výzkum začínala celkem nenápadným projektem, kdy jste prověřovala možné propojení jen několika osob známých z hrobek a z papyrů. Dovedla jste si představit, kam až vás výzkum dovede, jak se rozšíří co do rozsahu i významu?

Vůbec ne. Tehdy mě ani nenapadlo, že výzkum bude na léta bádání, kam se bude ubírat a jak se propojí s výzkumy dalších vědců, a to dokonce i mezioborově. Kromě kybernetiků se jedná o matematiky Marka Bukáčka a Janu Vackovou z ČVUT a antropoložku Petru Havelkovou z Národního muzea, se kterou zkoumáme, jak se na kosterních pozůstatcích projevuje pohybová zátěž ve vztahu ke společenské vrstvě.

Čím výš postavená osoba, tím kvalitnější materiál? Když to přirovnám – někdo pije z obyčejné skleničky, někdo ze značkového křišťálu podle svého majetku a postavení?

Přesně tak. Na toto jsme narazili s kolegyní u kamenných nádob. Zjistila, že někteří vysoce postavení úředníci měli ve svých hrobkách alabastrové kanopy. Pátrala po tom, proč jen někteří, a když se mě zeptala, co k těmto lidem může říct můj výzkum, zjistila jsem, že jsou to vždy osoby z vlivných rodin, kam byla provdána princezna.