COOLna

Na (mužské) nahotě jako takové nebylo z hlediska středomořského starověku vůbec nic špatného. „Ukázat se ale s obnaženým žaludem bylo nevhodné, až nepřípustné,“ dodává. Starověké Řecko a Řím bylo totiž co do nahého mužského genitálu stiženo jakýmsi „kultem předkožky“: hrdinové, bohové a ctnostní mužové byli zobrazováni s malým penisem a hypertrofovanou předkožkou, protože velký pohlavní úd mají přece barbaři, otroci, některé postavy komedií, satyrové nebo jiné polozvířecí bytosti.

Lidská nahota ovšem mohla ve výtvarném umění antiky symbolizovat mnohem víc než jen sexualitu. Zobrazení nahého válečníka totiž mohlo odkazovat jak na jeho zranitelnost (bílá kůže Galů, kteří oděv odkládali jen v boji, totiž snadno doznala značné úhony mečem), zároveň ale také třeba heroickou, ideální krásu: Théseus či Héraklés byli obvykle zobrazováni nazí. Někdy zase nahota symbolizovala jakousi „transcendentální nebojácnost“ kladných hrdinů dějin – například Řeků v boji s Peršany či Amazonkami, kteréžto „pronárody“ jsou tudíž logicky zobrazovány „zbaběle ošacené a obrněné“.

Možných významů je ovšem více: jindy může nahota oproti oděvu zase „odlišovat mladé (nahé) od starých (oděných) či movité (ošacené) od chudých (svlečených). Nahota může být i rysem hrubosti a zvířeckosti (barbarů, otroků), stejně tak může i akcentovat demokratické myšlenky (ve smrti a bez oděvu jsou si lidé v mezích možností vskutku rovni)“.

Sex a umění: Pět výprav za erotickými motivy ve starších dějinách výtvarné kultury