COOLna

Vezměme si akutní nedostatek řidičů nákladních aut a dodávek v Británii. Dlouhodobý problém, jenž se netýká jen ostrovního království, od letošního ledna přerostl do akutní fáze. Důvodem bylo zpřísnění předpisů pro zaměstnávání lidí z členských zemí Evropské unie. To, co dřív šlo řešit jedním telefonátem zprostředkovatelské agentuře ve Varšavě nebo v Bukurešti, která dodala chybějící řidiče, je dnes na dlouhé lokte.

Dvacet tisíc řidičů ovšem neseženete obratem. Výsledkem je úzké hrdlo. Britové, kteří byli v rozvoji e-commerce nad průměrem Evropy, si musejí zvykat, že požadovaný nákup se nemusí objevit za dveřmi tak rychle, jak byli zvyklí.

Příklad Británie je důkazem, že se dnes většina bohatých zemí bez ekonomických migrantů neobejde. Kdo by myl nádobí, pečoval o seniory, rozvážel balíčky, pracoval ve skladech, seděl v pokladnách obchodů, vybaloval a doručoval zboží, řídil taxíky, porážel dobytek na jatkách, stavěl domy nebo uklízel, nebýt přistěhovalců?

Výčet profesí, v nichž jsou vysoce zastoupeni zahraniční pracovníci, je dlouhý. Závislost v některých oborech je dnes dokonce taková, že by bez nich byznys zkolaboval.

Závislost ekonomik na migrantech je různá a zřejmě nejvýš se vyšplhala ve Spojených arabských emirátech, kde se podílejí na celkovém počtu obyvatel skoro devadesáti procenty. Nejvyšší podíl cizích pracovníků v Evropě je v maličkém Lucembursku, kde je oproti Emirátům zhruba poloviční.

Rozdíl není jen v počtu, ale také v právech či postavení ve společnosti. Pozice zahraničních pracovníků v Evropě je nesrovnatelná. Vnitroevropská migrace za prací je jednou ze čtyř svobod, a dokonce se pro ni nepoužívá termín migrace. Také ti, kteří přicházejí ze států mimo EU, mají nepoměrně lepší právní a sociální ochranu než v zemích kolem Perského zálivu.

Na Blízkém východě se většinou nadále pěstuje „kafala“, tedy forma osobního ručení občana za cizince, který takto sponzorován dostane pracovní povolení, ale fakticky je téměř nesvéprávný. Místním, kteří jsou privilegovanou kastou, toto postavení vyhovuje.

Brexit nepochybně souvisel s dřívějším přílivem občanů z nových členských zemí do Británie, která jako jedna z mála migraci neregulovala. Opačný extrém znamená, že chybějící zahraniční ekonomičtí migranti zvedají tlak na mzdy, což by nedostatkovým profesím vyhovovalo.

Spolu s poruchami v dodavatelském řetězci je ale výsledkem cenový vzestup, který začíná být velice nepříjemně cítit nejen v Británii, nejen v Česku, ale třeba i v Německu, které je na inflaci mimořádně citlivé. Je přitom lhostejné, zda nedostatek personálu způsobil covid, prudké zpřísnění předpisů, nebo třeba zvýšená mezinárodní poptávka.

Kdysi z migračního hlediska v nových členských zemích tak oblíbená Británie se vlastním rozhodnutím tak trochu „vyautovala“.

Tam, kde buď nezáleží na jazyku, nebo je pracovním jazykem angličtina, půjde o kombinaci mzdového diferenciálu a kvality života, kterou si můžete pořídit za disponibilní příjem po zdanění. Započítávají se i ty „měkké“ věci, často pocitové. Jaké jsou školy, jak se na vás tváří sousedé nebo spolucestující autobusem, zda pozdraví a usmějí se.

Čím kvalifikovanější pracovník, tím větší roli hrají soft faktory, mají koneckonců vyšší náklady obětované příležitosti a mohou si vybírat.

Když v řadě oborů lidi nejsou ani v Německu a dojde-li ke skokovému zvýšení tamní minimální mzdy o pětinu, bude působit jako vývěva. Nejdřív bude působit na lidi, kteří jsou vysoce mobilní.. Takže si svého Ukrajince važte a rozmazlujte ho, protože kdo už se vydal na cestu za lepším, nemusí tady skončit.

Miroslav Zámečník