Zažili jste při vstupu svého dítěte do mateřské školy náraz, když jste žádali, aby dostávalo pít pouze vodu nebo neslazený čaj? Dívali se na vás jako na problémové individuum, které si nemá co vymýšlet, třebaže je obecně známo, že zbytečné slazení dětem nesvědčí?
A představte si teprve ten poprask, kdybyste chtěli, aby byl potomkův pokrm ve státním zařízení méně osolený. Asi byste museli dítěti dávat krabičku s obědem z domova. Protože byste byli výjimka. Není to absurdní? Neprospělo by méně solit i ostatním dětem? Studie hygieniků opakovaně ukazují, že rozhodně ano.
V Evropě patříme mezi největší dochucovače – současný příjem soli v České republice trojnásobně převyšuje doporučený optimální denní příjem. Děti své dávky překračují dokonce třikrát až čtyřikrát. Na den v průměru připadá neuvěřitelných 16,5 gramu. Což znamená, že každý Čech sní za rok zhruba šest kilogramů soli. Podle tři roky staré statistiky jsou na tom v Evropě o něco hůř v baltských zemích a pak už jen v Maďarsku, Rumunsku a Bulharsku. Čím to je?
„Podle mne je to vliv tradiční české kuchyně, kdy klasické české pokrmy jsou chutnější, když jsou slanější, a celkově v historii způsobu stravování. Obliba slané chuti v dobách minulých vyplývá i z pohádky Sůl nad zlato. Bohužel mnoho lidí nedodržuje výživová doporučení, včetně doporučení ke snížení příjmu soli,“ uvažuje profesorka Jana Dostálová z Vysoké školy chemicko-technologické, jež řadu let působila ve Výzkumném ústavu potravinářském.
Právě na slanost polévek ve školách se zaměřila letošní studie vedoucí odboru hygieny dětí a mladistvých z Krajské hygienické stanice Zlínského kraje Ivany Lukašíkové a jejího týmu. Přes ztížené podmínky v důsledku karanténních opatření na jaře tohoto roku se jim podařilo analyzovat několik desítek polévek ve školních jídelnách ve Zlínském kraji.
„Více než polovina školních jídelen dosáhla jenom v polévce 50 % denní dávky soli. Konkrétně byl zjištěn rizikový obsah soli v rozmezí 2,4 až 2,9 g na porci Dalších 42 % jídelen solí nadměrně. Jejich výsledek se pohyboval v rozmezí 1,5 až 2,1 g soli na porci. Pouze dvě jídelny dosáhly hodnoty 1,2 g soli na porci polévky,“ uvádí studie. A že bude podobná situace i ve zbytku republiky, je nasnadě.
„Školní stravování významným způsobem ovlivňuje stravovací návyky dětí, kompenzuje nedostatky stravování v rodině a zároveň je cestou k získání zkušenosti, která může být přenášena zpět do rodin. Nadměrné solení ve školním stravování se opakovaně ukazuje jako problém, jenž je nutné řešit, nejen popisovat. Nejedná se ‚pouze‘ o zdravotní hledisko, ale i o fakt, že děti jsou vždy považovány za zranitelnou skupinu ve společnosti s malým vlivem na rozhodnutí o jejich stravování,“ upozorňuje Ivana Lukašíková.
„Tím, že si děti zvykají na slanou chuť již v předškolním věku, ji vyžadují i v dalších letech. Přirozeně si vybírají jídla nadměrně slaná, aby uspokojily své naučené chuťové potřeby. Dalším problémem je fakt, že při konzumaci slaných jídel je větší žízeň, a ze spotřebitelského chování je zřejmé, že se vybere k pití slazený nápoj s vysokým obsahem cukru, což je rizikové pro rozvoj nadváhy. Nelze nejmenovat, že v případě nadbytečného příjmu soli dochází ke zvýšenému vylučování sodíku močí, a tím i ke zvýšeným ztrátám vápníku močí. Nadměrné solení tak časem zvyšuje i riziko osteoporózy. To je důležité zejména v dětství a dospívání, protože v tomto období se vytváří maximum kostní hmoty,“ podotýká.
Sůl má v našem jídelníčku jistě nezastupitelnou úlohu. Byla pokládána za poklad nejen v pohádce. Solné doly stály za rozkvětem měst, ženy se vydávaly na několikadenní solné pouti, aby přilepšily rodinnému rozpočtu, hrstka soli mohla posloužit jako platidlo.
Nejstarší zmínky o soli jako přípravku k dochucení jídla pocházejí už z Homérova eposu Ilias a Odyssea z doby 6 tisíc let před naším letopočtem. Sůl ale byla ceněna hlavně pro své konzervační účinky. Díky nasolení dokázali naši předci prodloužit trvanlivost svých zásob a zamezit jejich kažení. Kdo měl sůl, neměl v zimě hlad. A kdo si mohl jídlo osolit, netrpěl při fyzicky náročné dřině z nedostatku sodíku svalovými křečemi, bolestmi hlavy či průjmy.
Překračování běžných doporučení je spojeno s celou řadou zdravotních rizik. „Jde o hypertenzi, která se v Česku projevuje u 40 % dospělé populace, srdečně-cévní onemocnění, jako je infarkt nebo cévní mozková příhoda, osteoporóza, kdy sodík způsobuje vyšší vylučování vápníku močí, otoky, rakovinu žaludku, ledvinové kameny a v neposlední řadě obezitu,“ vypočítává profesorka Jana Dostálová.
Koneckonců v určité dávce může být sůl pro člověka i smrtelná. „Je to individuální, protože velmi záleží na hmotnosti. Podle Státního zdravotního ústavu je smrtelná dávka pro člověka 150 – 280 g, i když to do jisté míry závisí na příjmu vody. Někdy se vyjadřuje poměrem 3 g na jeden kilogram tělesné hmotnosti, tj. pro člověka vážícího 70 kg je to 210 g. Množství 250 g jako smrtelnou dávku nám uvedl již přednášející anorganické chemie, když jsem studovala na VŠCHT. Pro malé děti může být smrtelná již dávka 1 gram na kilogram tělesné hmotnosti,“ upozorňuje profesorka.
„Z diskusí ve školních jídelnách, kde se zvládá solit uvážlivě, vyplynul níže uvedený seznam potravin, jež dodají pokrmu chuť jinou cestou než solením. Je to použití kořenové zeleniny orestované na tuku, zahuštění pohankovou moukou, použití česneku, předem připraveného pesta z rajčat, použití bylinek – zejména libečku, rozmarýnu, oregana, majoránky, tymiánu, medvědího česneku a bazalky, použití másla před finálním dochucením, příprava vlastních vývarů a směsí koření a pečení zeleniny před použitím pro přípravu zeleninových pokrmů,“ vypočítává ve své zprávě Ivana Lukašíková.
„Tento výčet potvrzuje a doplňuje již známé zveřejněné rady, kde se sůl v pokrmech doporučuje nahradit česnekem, cibulí, čerstvými nebo sušenými bylinkami, kurkumou, zázvorem, ořechy, semínky a jinými sušenými plody, houbami apod.,“ dodává.
Téma Testujeme
COOLna 
Napsat komentář