Naše společnost je nastavená tak, aby v ní uspěly především ranní typy. Škola, úřady i další instituce otevírají nejpozději v osm ráno a píle zaměstnanců se měří podle příchodu do kanceláře. Podle výzkumů ale tohle nastavení spoustě z nás nesedí. Polovině lidstva přirozeně nevyhovuje vstávat příliš brzo, ale ani chodit spát až pozdě po půlnoci. Největší výzkum na toto téma, uveřejněný v Nature Communications, analyzoval data 700 tisíc lidí a popsal 350 genů, které ovlivňují, v kolik hodin potřebujeme chodit spát a v kolik vstávat. Ve chvíli, kdy se snažíme příliš razantně měnit svoje vnitřní hodiny, můžeme podle vědců propásnout náš přirozený nejaktivnější čas.
Úspěch lidí vstávajících brzy ráno tak nejspíš spočívá v několika věcech a je otázkou, jestli vůbec může být dlouhodobý. Buď mají poruchu spánku a maskují ji řečmi o skvělých výkonech před východem slunce, nebo jsou to lidi, kteří rádi chodí spát v podvečer a nechybí jim sociální kontakt, jelikož jsou workoholici. Samozřejmě, že když rozesíláte maily v pět ráno, působíte úspěšně, disciplinovaně, výkonně a schopně. Občas ale taky můžete vypadat jako psychopat nebo někdo, kdo ještě nešel spát. Když vstáváte velmi brzo, do práce přicházíte čilí a plní energie, protože máte čtyři hodiny náskok před kolegy, kteří se probudili před chvílí. Na rozdíl od ostatních ani nemůžete mít kocovinu, protože do devíti večer se opít stihne málokdo. Nezvládla jsem to otestovat, ale možná v mnohém pomáhá gauč v kanceláři – kdo ví, jestli všichni úspěšní manažeři ve skutečnosti neprospí půl dne na divanu.
Jeden reálný benefit ale práce brzy ráno má. Nikdo ani nic vás nerozptyluje. Nikdo vám nepíše e-maily, na sociálních sítích ještě nikdo není. Klid na práci za to stojí, reálně toho skutečně v tu chvíli stihnete o trochu víc. Možná by ale stačilo prostě se přes den nenechat rozptylovat.
Heroine




Napsat komentář