COOLna

Taktika číslo jedna: individualizace odpovědnosti. Podle této strategie by měl jedinec získat pocit, že musí napřed začít u sebe. Tím, že přestane jíst maso, sešrotuje auto, bude málokdy létat.

Klimatolog to ilustruje na příkladu individuální stopy CO2. Tuto koncepci představila především energetická společnost BP. V důsledku toho na sebe nyní klimatičtí aktivisté neustále ukazují prstem.

„Pokud se klimatický diskurz změní v hádku o výběru potravin a cestování a stočí se na osobní bezúhonnost, obviňování lidí na základě jejich chování a ctností, nebudeme schopni mluvit společným hlasem. Pak (…) se prosadí zájmy fosilního průmyslu.“

Jíst méně masa, méně létat, žádné plastové tašky – to přece dává smysl, ne? Ano, odpovídá autor. Ale vliv jednotlivce je poměrně malý a sám o sobě nestačí.

Pro ilustraci: konzumace hovězího masa přispívá k celosvětovým emisím skleníkových plynů asi z 6 %. Letecká doprava pouze ze 3 %. Ale 70 %, tedy více než dvě třetiny světových emisí oxidu uhličitého, způsobuje zhruba stovka společností: uhelné, ropné a plynárenské koncerny. A ty lze je regulovat pouze politicky, zdůrazňuje Mann.

Další strategie, která má odvádět pozornost: podněcování obav u lidí, kteří si uvědomují změny klimatu. Například otázkami typu: nestojí ochrana klimatu příliš mnoho pracovních míst? Způsobují větrné turbíny lidem nemoci? A nezabíjejí rotory větrných elektráren ptáky? Přesto „představuje změna klimatu pro ptáky mnohem větší hrozbu (…) než větrné elektrárny,“ píše Mann.

Profitující zastánci statu quo umí zasévat pochybnosti a vytvářet umělá dilemata.

Další taktikou jak odvést pozornost je zveličování klimatické krize. Je tak velká, že se šíří paralýza: stejně se nedá nic dělat, už je pozdě.

„Jemná víra v apokalypsu je stále rozšířenější. Její základní myšlenky převzaly (…) organizace jako Extinction Rebellion.“

A umocnili ji mnozí klimatičtí aktivisté, kteří vykreslují scénáře soudného dne s dobrým úmyslem lidi vyburcovat. Mann má na mysli autory, jako jsou Jonathan Franzen a David Wallace-Wells. Jejich přílišný pesimismus je kontraproduktivní, protože lidi ochromuje. A kvůli tomu je téměř mocnější než nástroje popíračů klimatu.

Je osvěžující, jak se autor staví proti proudu a demaskuje mnoho běžných narativů o změně klimatu; zejména předpoklad, že pokud budou jedinci dostatečně energičtí, aby změnili své spotřební návyky, bude naše životní prostředí zachráněno.

POLITIQ