Nikdo si nemůže vážně myslet, že ředitel společnosti ČEZ, o které se říká, že je mocnější než vláda, si vezme k srdci rady sociologa Daniela Prokopa nebo že šéf představenstva Škody přijme teze ekonomky Ilony Švihlíkové o tom, že jsme se stali ekonomickou kolonií Západu. Je přirozené, že tito vlivní lidé budou chtít zachovat prostředí, ve kterém udělali kariéru. Šlo o svět, v němž polostátní ČEZ prosazoval těžbu uhlí a výstavbu předražených jaderných bloků, zatímco jeho generální ředitel různými kroky podporoval Křetínského energetické firmy, velké společnosti platily jednu z nejnižších korporátních daní v Evropě (ve výši 19 procent) a roční zisky bankovního sektoru se blížily ke sto miliardám.
Český premiér vytvořil NERV ve výše uvedeném složení. Pod rouškou pandemie se tak chystá největší pohyb peněz od transformace devadesátých let a opět ho budeme organizovat po česku – budou o něm rozhodovat lidi, kteří chtějí zachovat minulost.
Jedná se o ohromné finanční prostředky, které se ušetřily tím, že dosavadní vlády ze strachu nebo netečnosti neprovedly žádnou podstatnější reformu, například v oblastech bydlení, levné práce, energetiky či ekologie. Peníze jsme ušetřili rozpočtovým populismem, kvůli kterému byli léta podfinancováni pracovníci v kultuře, školství, zdravotnictví a státní správě. Proto máme jeden z nejnižších dluhů v poměru k HDP v EU (v loňském roce činil 29 procent) a můžeme si nyní poměrně levně půjčovat. Tyto peníze ale mají jít lidem, kteří nesli zátěž tohoto šetření nejvíce. Mělo by se proto investovat do sociální oblasti a ekologicky udržitelné budoucnosti pro všechny.
Generace dnešních třicátníků, která nebyla zkažená normalizací ani divokými devadesátkami, se postupně začala hlásit o slovo a vyzdvihovala převážně ekologická, ale mnohdy také sociální témata, protože je chápala jako spojené nádoby. Politici jim vysvětlovali, že na ekologii si musíme nejprve vydělat. V těchto dnech se ale bez jakýchkoli rozpaků rozdělují stamiliony a politici se tváří, že peníze vždycky byly a že si to samozřejmě můžeme dovolit. Je to scéna jak z Kafkova románu: „Dveřník pozná, že muž již skonává, a aby dostihl ještě jeho zmírající sluch, zařve na něho: ‚Tudy nemohl být nikdo jiný vpuštěn, neboť tento vchod byl určen jen pro tebe. Teď půjdu a zavřu ho.‘“
Martin Kohout
COOLna 
Napsat komentář