Předchůdce Hašlerek spatřil světlo světa v roce 1877 v Hamburgu, kde je vyrobil tamní lékárník. Poté, co bonbóny, které již vyráběla vídeňská firma Erich Kirstein, pomohly opernímu pěvci zpět k hlasivkám, dostaly název Caruso Hustenbonbon.
František Lhotský, otec Hašlerek, dostal od vídeňské společnosti recepturu na dnešní Hašlerky na konci 1. světové války jako odměnu za pomoc.
Společně i s dalšími cukrovinkami je začal Lhotský pod stejným názvem vyrábět ve své dílně na Královských Vinohradech. Název Caruso však v Československu neslavil moc velký úspěch, proto se jej Lhotský rozhodl po nějaké době změnit.
V dubnu 1919 se Lhotský sešel s Emou Destinovou a požádal ji o souhlas s použitím jejího jména. Zpěvačka souhlasila a z Caruso se staly Destinky. Ani tento název však nikoho moc nenadchl, Lhotský tak přemýšlel dál.
Ke svému dnešnímu jménu přišly Hašlerky o více než rok a půl později, 13. prosince 1920, kdy se František Lhotský sešel v Kabaretu Lucerna se zpěvákem Karlem Hašlerem. Ten měl momentální problémy s hlasivkami, chraptěl a nemohl vystupovat. Když mu Lhotský představil svůj nápad přejmenovat Destinky na Hašlerky, zpěvák souhlasil. Hned poté nechal František Lhotský název Hašlerky registrovat jako ochrannou známku. Krátce na to vznikl i slogan „Hašler kašle, nevadí, hašlerky ho uzdraví“.
V roce 1922 se výroba Hašlerek stěhuje do pražské Michle, po znárodnění v roce 1948 se přesouvá do Modřan, o sedm let později do závodu Sfinx v Holešově, kde jsou vyráběny dodnes. Od té doby začínají komunikovat, že pomáhají ke „svěžímu dechu“. V roce 1992 přebírá značku švýcarská firma Nestlé.
Media guru
COOLna 
Napsat komentář