COOLna

Já zastávám názor, že v Čechách došlo k souběhu dvou jevů: pokus o reformu církve se prolnul s reformou politického systému, který vykročil směrem k stavovskému zřízení. Zájem na této změně měla zájem nejen vyšší, ale i nižší šlechta, která těžila ze svého vojenského významu, a také královská města. A protože se snahy o církevní a politickou reformu časově prolnuly, následovala revoluční erupce.

Zatímco v řadě ostatních evropských států nejdříve proběhla změna ústavního uspořádání ve prospěch stavů a teprve poté nastoupila reformace, která začala v německých oblastech roku 1517, v českých zemích probíhaly tyto procesy souběžně. Proto měly charakter hlubokého společenského otřesu, který v tehdejší Evropě neměl obdoby.

V úvahu je třeba vzít také fakt, že si obyvatelé českých zemí kladli na počátku 15. století otázku, kam se poděl rozkvět a velmocenské postavení z časů krále Karla IV. Především v řadách vzdělanců to bylo velké téma. Potřebu nápravy církve, která byla považována za úpadkovou a zkaženou, pociťovala téměř celá Evropa. V zásadě se nabízela tři řešení: První byla cesta individuální zbožnosti, druhou sektářské snahy vybudovat paralelní křesťanské obce a třetí, nejrozšířenější, kazatelská činnosti, která usilovala napravit člověka, což chápala jako podmínku pro nápravu celé společnosti. A právě reformní kazatelé měli v Čechách velkou odezvu, protože tu přetrvával pocit, že je co napravovat, a to velmi rychle. V sousedním německých oblastech k tomu dospěli až po sto letech.

Rezonovalo a rezonuje vůbec husitství v okolních zemích, nebyl to jen úzce český příběh?
Jednoznačně pozitivněji, než si česká veřejnost připouští! A to dokonce i v Polsku, které je silně katolicky orientované. Poláci začali Husovi věnovat pozornost v 80. letech, kdy se stal papežem Polák Karol Wojtyla (Jan Pavel II.). Od roku 1987 se ve Vatikánu diskutovalo o tom, jak se k otázce Husa postavit, k čemuž také vyzývali čeští katoličtí exulanti. Až to vyústilo v morální rehabilitaci Jana Husa – vrcholem bylo v roce 1999 lateránské sympozium v Římě.

Velkou pozornost k husitům také obrátil polský spisovatel Andrzej Sapkowski, který psal fantasy příběhy o husitech ve Slezsku. Poláky zaujalo i husitské válečnictví. Na počátku 21. století vyšla v Polsku obrovská spousta knih o husitech, byl to doslova boom!

A pokud jde o anglosaské země, tak ty měly k husitství vždy pozitivní vztah vzhledem ke své protestantské tradici. I ve Švédsku šířili dobré povědomí o Husovi luteráni. Je třeba říci, že Evropa se k husitství staví vstřícněji než zdejší české prostředí. Husitství je dějinný fenomén, v podstatě jím začíná reformace – řada zemí zde shledává počátky své náboženské identity.

Zaujal mě například Dušan Coufal z Centra medievistických studií, který zpracoval českou účast na Basilejském koncilu. A to je tedy něco! Kniha má přes 600 stran a mimo jiné ukazuje, jak byli učenci z prestižních evropských univerzit překvapeni úrovní husitských diskutérů, především Jana Rokycany. A to jen dokládá, jak vysokou kvalitu měla pražská univerzita do posledních chvil, než husitská revoluce vypukla.

prof. PhDr. Petr Čornej, DrSc.