„A když nejsou turisté, neprodávám ani žádnou kávu. Moje příjmy jsou teď čistá nula,“ říká po skypu Edwards. Účastníci prohlídek málokdy odolali, aby si po skončení koupili balíček či dva jeho značky Don Eduardo. Pěstuje ji bez chemikálií, sklízí ručně na pětihektarovém pozemku a přímo na místě ji praží a mele. „Mám tak malé objemy, že nemohu za rozumnou cenu dodávat kávu do specializovaných podniků v Evropě nebo v USA. A teď to bude jistě ještě horší,“ tvrdí Edwards.
Samozřejmě má možnost dovézt sklizeň do blízkého města Armenia a prodat ji nákupčím, ti ji ovšem sesypou s konvenční kávou a pošlou do supermarketů za masovým zákazníkem.
To prozatím Edwards odmítá udělat. „Tahle krize může nás malé ‚cafeteros‘ pěstující kvalitní kávu úplně zničit.“
Teoreticky by sice zapytlovaná zrna, která v odpovídajících podmínkách podle Edwardse neztratí ani po pěti letech nic ze své kvality, mohli držet ve skladu a čekat na lepší podmínky, ale drobní farmáři k takové strategii nemají dostatečné úspory na každodenní provoz.
Roberto Vélez Vallejo, šéf Kolumbijské federace pěstitelů kávy, která sdružuje zhruba čtvrtinu cafeteros a zaručuje členům pevnou a dopředu schválenou výkupní cenu, to vidí stejně. „Je to první podobná situace v dějinách, takže pro vývoj cen v našem odvětví nemáme žádný model. Ale můžeme vyjít z toho, že celosvětově dvě třetiny kávy vypijí spotřebitelé doma a třetinu v restauracích, do kterých ve větší míře směřují právě kvalitnější zrna. Právě ta poslední třetina teď byla globálně zasažena karanténou, takže spotřeba byla minimální.“
V polovině března 2020, kdy stát začaly omezovat kvůli koronaviru život společnosti, šla naopak spotřeba konvenční kávy nahoru. Tedy spotřeba – spíše nákupy, protože zákazníci si ji v době nejistoty pořizovali do zásoby. Že si lidé nakoupili kávu do zásoby stejně jako rýži nebo toaletní papír, pro nás pěstitele znamená dobrou zprávu, že ji považují za nezbytné zboží,“ říká Vélez po whatsappu.
Díky horečnému skupování zásob tak cena kávy na burzách přechodně vyrostla o osm až deset procent. Podle šéfa kubánské federace to byl běžný výkyv, který nic nezměnil na tom, že ve srovnání se situací před devíti lety je cena nepražené zrnkové kávy na třetině – konkrétně dnes libra (0,45 kg) stojí okolo 1,1 dolaru. Příčinou je masivní produkce dvou nejsilnější hráčů, kterými jsou Brazílie a Vietnam. A cena této kávy pro masového zákazníka táhne dlouhodobě dolů i ceny exkluzivní kávy.
Prodeje výběrové kávy celosvětově utrpěly mimo jiné i proto, že při její konzumaci často nejde jen o nápoj samotný, ale i o společenský prvek – posezení v příjemném podniku s podobně naladěnými lidmi.
Na druhou stranu je tu efekt „sifonové kávy“. „Při domácí přípravě lidé často plýtvají, používají daleko více kávy, než je nezbytné, takže velké množství pak končí v odpadech a oni si potřebují rychleji pořídit nový balíček,“ přidává Vélez další postřeh k tomu, kolik na první pohled neviditelných proměnných je nutné vzít v potaz při odhadech vývoje kávového trhu.
V Kostarice farmáři složitě hledali česače pro sklizeň bobulí, protože tuto těžkou, málo prestižní a špatně placenou práci dělají sezónní dělníci ze sousední chudé Nikaraguy. A ti kvůli uzavřeným hranicím zůstali doma. Ale Kolumbie, která je třetím největším producentem kávy na světě, se tentokrát s nedostatkem pracovní síly netrápila. „Zřídili jsme burzy poptávky a nabídky zaměstnání při sklizni, a protože povinná karanténa zasáhla většinu profesí, nebyl problém volná místa naplnit,“ pochvaluje si Vélez.
„Dovedu si představit takový chaos, že by se snížily brazilské dodávky, což by muselo vést ke zvýšení světových cen. Anebo může přijít naopak takový propad kurzu brazilského realu, že káva ještě zlevní,“ naznačuje dvě z řady možností. „Takže je to tak trochu věštění z kávové sedliny,“ zakončuje Kolský.
Tomáš Nídr
COOLna 
Napsat komentář