Kmín je jediné rozšířeně pěstované koření v tuzemsku, vlastně patříme mezi kmínové velmoci. Naše odrůdy kmínu jsou velmi ceněné ve světě. Český kmín patří mezi ty nejdražší. To, že lze zabránit klíčení brambor, věděli už Inkové, pro než byly brambory nejdůležitější plodinou. V jižní Americe nemají kmín, alr mají rostliny se stejnou účinnou látkou, tedy s karvonem. Existují dva izomery karvonu – jedna voní jako kmín a druhá jako máta.
V některých zemích se používá proti klíčení brambor právě mátová silice. Námi používaná kmínová silice se získává z odpadu, tedy neplýtváme ceněným kořením.
Několik lidí nám psalo, že si ZEMBAG vyrobí doma. Jen místo silice nasypou čerstvý kmín.
Kmínu by potřebovali hodně, zhruba půl kilogramu. Asi by je to vyšlo dráž než kmínový pytlík, který stojí 45 korun. A také silice je pro tento účel účinnější.
Celý startovací set je k mání za 650 korun. V tom je ZEMBAG – vícevrstvý pytel, který zabraňuje světlu i odparu. Na pět kilo brambor jsou tam dva kmínové sáčky. Ty vydrží podle testů pět měsíců. Pytel se dá vymýt. A vyprat, takže ten je věčný.
Jak dlouho v něm vydrží brambory ve formě,
Minulou zimu jsme udělali test. Měli jsme brambory od pěstitele. V jednom případě jsme je omyli. Skladovali jsme je v obýváku kousek od krbu. Další várku jsme měli ve sklepě, kde bylo zhruba 15 stupňů. A skladovali jsme je od října. Pokus jsme ukončili v dubnu, protože už začínaly nové brambory, takže nám ve formě vydržely šest sedm měsíců bez problémů. A další zajímavé zjištění: v podstatě nebyl velký rozdíl mezi skladováním brambor v pokojové teplotě a ve sklepě.
Brambo ry se sklízejí jednou, ale v různých fázích vývoje.
Mohou se sklízet rané a nové brambory. Nemají vyvinutou slupku, mají ji velmi tenkou. V podstatě se dají konzumovat i s ní.
Pak jsou konzumní pozdní brambory. Ty jsou vhodnější na celozimní skladování. Nové a rané brambory na skladování vhodné nejsou, ani v ZEMBAGU.
Udělali jsme pokus a za měsíc jsme museli víc než polovinu vyhodit, protože byly shnilé. Slupka je totiu první bariéra mě proti mně hnilobám. Dobré je skladovat pozdní brambory, zdravé , nepoškozené a ideálně neomyté.
Každá voda je potenciální riziko kontaminace. Hnilobné bakterie a plísně přežívají ve vodě. Stačí drobná oděrka v bramboře, a zkazí se. Podobně když omyjete rajče nebo broskev a pak je vrátíte do ledničky. Zkazí se vám rychleji, než kdybyste je neomyli. Mytí je paradoxně nejhorší způsob, jak potravinu uchovávat.
Nicméně ZEMBAG i ten rozdíl ve skladování omytých a neomytých brambor setřel.
Proč už brambory chuť a vůni nemají?
Je to dané odrůdou, skladováním a zpracováním. Brambory přirozeně chtějí klíčit, jak se blíží jaro. Tím hůře se udržují ve formě. Ta se dá u většiny odrůd udržet do ledna. Pak se často musí použit chemické látky, které klíčení zpomalují. A to vyloženě není nic zdravého. Ještě než se brambory odvezou do supermarketu, omývají se, aby byly hezké. To má ale bohužel vliv na jejich rychlejší kažení. To vše může za špatné brambory v našich supermarketech.
Myslel jsem, že šlechtíme, aby byly plodiny lepší.
To ano, ale ne pro nás zákazníky. Dnes se všechny plodiny šlechtí, aby se daly jednoduše a rychle vypěstovat a aby byly vysoké výnosy. Aby produkty byly rezistentní vůči plísním a dalším chorobám a škůdcům a aby byly dobře skladovatelné. Chuť a vůně při šlechtění není bohužel priorita. To je problém i u rajčat. U nich podobně jako u jahod je důležitá i odolnost při transportu. Proto jsou dnes rajčata relativně velká a tuhá, aby se nepomačkala při sběru a převozu.
A pak chutnají jako okurky…Pokud si nekoupíte česká, když je sezona, anebo malá cherry, která ale stojí 250 korun kilo.
Jsou tak drahá, protože se jich na metr skleníku nebo hektar pole urodí polovina nebo čtvrtina, než těch, co hezky vypadají, ale nechutnají dobře. Vždy je to něco za něco. To se děje u všech plodin. Nejvíc to vidíme na zelenině. Ale děje se to i u pšenice nebo kukuřice. Šlechtění má ještě jeden problém – zbavujeme rostliny jejich přirozených obranných látek. To není záležitost dnešní doby, ale řekněme 70 až 80 let. Původní odrůdy byly postupně přešlechtěné na větší výnos. Ten se znásobil. Původní odrůdy obilí měly výnos tunu na hektar, a dnes máme desetkrát tolik. Ruku v ruce jsme totiž vyvinuli chemikálie, kterými to stříkáme. A dokážeme plodiny udržet zdravé tou \“chemoterapií\“.
COOLna 
Napsat komentář