COOLna

Ty otřesné záběry nicméně zůstaly. Ale opravím vás, není to Palach, ale Josef Hlavatý, který se upálil o pár dní později v Plzni. Pustili mě k němu, protože už bylo jedno, jestli dostane nějakou infekci. Měl spálenou většinu těla, místo kůže jen černý škvarek, přes nějž prosakovala krev. Nikdy jsem nic tak hrozného neviděl.

To ani já, a to jsem to sledoval jen na plátně.

Spojil jsem ty záběry s projevem Smrkovského. Mluvil na konci srpna 1968, po návratu z Moskvy, velmi rozumně, tekly mu slzy. Jenže když ho pustíte přes člověka, který se z ideových důvodů změnil ve strašně bolestivé nic, když za to přidáte pohřeb Palacha, mraky lidí, kteří se už brzy budou normalizovat, dojde vám ta tragika: že jedinci se sice dokážou obětovat za velké věci, ale že to většinou není nic platné, že je společnost, aby sama přežila, vždy nakonec opustí. A nejhorší a současně komické je, že jí to jako celku ani nemůžeme vyčítat. I když bylo samozřejmě hodně lidí, co se pokusili na nové situaci profitovat. To mi už tehdy vadilo. Já šel makat radši do spalovny, kde jsem byl spokojený. Tedy než mi syn řekl, že teplo, co tam vyrábíme, jde trubkami přímo na ÚV KSČ. A pak udělejte v tomhle světě něco dobře, vždyť to ani nejde.

Musím ale říct, že mi osmašedesátý pomohl normalizaci myšlenkově přežít. Ostatně žiju z něj dodneška. Bylo to naposled, co jsme pro svět něco znamenali. Přál bych lidem, co jsou toho schopní, aby se jim zase něco podobného povedlo.