COOLna

A dostáváme se k epidemii obezity a její prevenci…

Kdybych věděl, co za ní stojí, tak teď sedím na Floridě, ve svém domě za mnoho miliard a jsem nejslavnější člověk na světě. Není o tolik méně pohybu, než bylo třeba před sto lety. A někteří lidé i v minulosti jedli docela dost. Nikdo přesně neví, co se vlastně děje. Jestli za to mohou nějaké konkrétní potraviny, nebo stres…

Ten univerzální ničema, zodpovědný za kdeco…

Ale žili v něm už naši předci. Jejich hlavní starostí bylo rozmnožovat se a shánět jídlo. Neustále měli hrůzu, že nebudou mít potravy dostatek. A z toho asi pramení ten náš strašlivý vztah k jídlu.

Co myslíte tím „strašlivý“?

Nedávno jsem se vrátil z cesty po Středozemním moři. Američané, Evropané, Asiaté, lidé z celého světa, pluli na hotelové lodi, kde bylo veškeré pití a jídlo all inclusive, a to 24 hodin denně. Pravidelně si všichni nabírali plné tácy jídla, pět šest zákusků… Dvě třetiny nesnědli. Vše se vyhazovalo. A do toho nám pouštěli film, abychom dali peníze na výživu hladovějících dětí v Africe. Bylo to úplně bizarní. Tam jsem si to uvědomil. Strach z hladu a instinkt vytvářet zásoby na horší časy, jsou v nás velice hluboce zakořeněny. Obrovské pyramidy jídel v supermarketech nás naplňují blahem. A pocit, že mám jídla dostatek, je dost možná příjemnější než jídlo samotné. A to je podle mého problém obezity.

Takže co radíte? Jíst do polosyta, pít do polopita…

Jíst méně, než na kolik jídla mám „chuť“. Jíst co nejpřirozenější potraviny, nejen původem, ale i přípravou. Aby byly co nejméně průmyslově ovlivňované. A zajímat se o svůj rod. Dědičnost hraje velkou roli. Pokud zjistíte, jakými nemocemi trpěli vaši předci, jakého věku se dožili, jaké povahy byli, můžete se spoustu věcí dozvědět i o sobě.