COOLna

Archeologové Nicola Ialongo z Georg-Maximilian Universität v německém Göttingenu a Giancarlo Lago z římské Universita di Roma La Sapienza detailně analyzovali 2,5 tisíce bronzových předmětů a úlomků nalezených na rozsáhlém území od jihu Itálie až po sever Německa a Polska. Ve studii zveřejněné ve vědeckém časopise Journal of Archaelogical Science dokazují, že bronzové poklady sloužily pro podobné účely jako dnešní bankovní účty a uložené kousky kovu plnily funkci peněz určené hodnoty.

V době bronzové se v Evropě čile obchodovalo. Po celém kontinentu putovaly například suroviny pro výrobu bronzu, tedy měď a cín. Vysokou poptávku po mědi pokrývala z valné části těžba v několika hornických oblastech, z nichž každá byla schopná dodat ročně na trh padesát až sto tun čisté mědi. Bronzové meče nalezené ve Skandinávii tedy byly vyráběné z mědi těžené v Alpách. Měď ze Slovenska posloužila k výrobě mečů objevených v Německu. Obchodovalo se i s dalšími druhy zboží, například s tkaninami, kožišinami nebo solí.

K rozvoji obchodu významně přispěl vynález dvouramenných vah a unifikovaných závaží. Ty se začaly poprvé používat na Blízkém východě před pěti tisíciletími. Kolem roku 2300 před naším letopočtem jimi začali vážit obchodníci na jihu Apeninského poloostrova a v následujících devíti stoletích se rozšířilo používání vah až k Alpám. Kolem roku 800 před naším letopočtem už znali váhy na pobřeží Baltu nebo na Pyrenejském poloostrově. V době bronzové se v Evropě užívaly dvě základní váhové jednotky.

Ta menší, označovaná jako šekel, odpovídala zhruba deseti gramům, větší mina se rovnala asi čtyřem stům gramů. Nicola Ialongo a Giancarlo Lago prozkoumali hmotnost bronzových úlomků z pokladů nalezených v Itálii, Slovinsku, Německu a Polsku a sledovali, zda mají zcela náhodnou hmotnost, což by odpovídalo vzniku neúmyslným rozbitím větších předmětů. Ukázalo se, že to tak není a že úlomky sloužily k podobným účelům jako později ražené první mince, jejichž hodnota byla daná hmotností použitých kovů

To dokazuje nález zbytků krabičky s úlomky bronzu u jedné ze 140 obětí velké bitvy, jež se odehrála mezi lety 1350 až 1200 před naším letopočtem u brodu přes severoněmeckou řeku Tollense. V tomto konfliktu se mohlo utkat na čtyři tisíce bojovníků, kteří sem přišli z různých koutů Evropy. Byl to jen jeden z mnoha podobných střetů, jež se v té době rozhořely po celé Evropě a které se někdy označují jako „nultá světová válka“.

Nebožtíci, jejichž ostatky archeologové odkryli, mohli bojovat jako námezdní žoldáci a úlomky bronzu mohly být jejich poslední vyplacený žold. Představy, že obchod doby bronzové probíhal jednoduchou směnou zboží za zboží, podle Ialonga a Laga neodpovídají skutečnosti. Lidé už tehdy platili „měnou“, která sice neměla podobu mincí, ale byla akceptovaná po celé západní části Evropy. Dnešní euro navazuje na tradici, jejíž kořeny sahají překvapivě daleko do minulosti.

Česká pozice