COOLna

Foodblogerka Jarmila Červená je vášnivou sběratelkou retro kuchařek. Na její sbírce, která obsahuje i perličky, podle kterých by už dnes asi nikoho vařit nenapadlo, dokumentuje, jak se žánr vyvíjel i vizuálně. „Dřív to byl chaos, nebylo zvykem dávat fotku ke každému receptu a často neexistovaly ani kapitoly,“ hodnotí.

V čem se české kuchařky od devadesátek změnily na první pohled?

Lesklé přebaly vystřídaly matné, změnily se úhly focení a také dnes fotky najdeme u každého receptu, což nebývalo pravidlem. Na fotkách už taky sotva najdeme náhodné aranže exotického ovoce nebo hroznového vína. Samozřejmě to souvisí s tím, jak se proměňuje food-scéna. V devadesátkách se rozjel trend kuchařek s recepty známých osobností, dnes je vydávají food blogeři nebo profesionální i amatérští kuchaři, kteří kolem sebe budují komunitu sledujících. No a pak internet – tím, že na něm dnes najdeme všechno, jsou tak kuchařské knihy hlavně vizitkou jejich autorů, a to jejich úroveň také posouvá.

Jak je to s obsahem?

Dřív to byl chaos. Nebylo zvykem dávat fotku ke každému receptu, často neexistovaly kapitoly nebo jich bylo naopak až moc a byly nesmyslně rozházené. Existovaly také kuchařky věnované pouze vaření v tehdejším hitu – mikrovlnce, to už by se taky moc nechytlo. Vydat kuchařku je taky poměrně náročná a nákladná věc, která se dnes neobejde bez sjednocené formy a vizuálu. To je podle mne základ, pokud má mít u čtenářů úspěch. Ale jedna věc se pořád drží – nepřesnosti ohledně zdravého stravování, v knížkách i na internetu.

Dá se podle retro kuchařek vařit?

Když pominu tradiční zeleninové recepty, tak spíš ne. Beru to hlavně jako zdroj inspirace, protože bych chtěla vytvořit sérii veganských receptů v retro stylu. Inspirují mě spíš fotky a pocity, které ve mně vyvolávají. A pak tradiční recepty a chutě, které se s citem dají zkombinovat do veganských jídel.

Existuje nějaké české kuchařkové specifikum?

To nedokážu úplně říct, ale štve mne klišé nostalgie a vzpomínání na „zlaté časy u babičky na zahradě“, podobně jako psaní v první osobě množného čísla nebo seznam ingrediencí, který nectí postup. Naštěstí všech kuchařek na trhu se to netýká.

Ta linka romantizované minulosti a nostalgie je častý motiv…

Nostalgii jako takovou chápu – chuť i čich jsou smysly, kterými silně vnímáme a prožíváme, snadno nás tak vrací do konkrétních vzpomínek. Když ke konkrétnímu receptu má autor nějakou zajímavou historku, tak mne to baví, ale vesměs to romantizování vnímám spíš jako nástroj, jak se zalíbit publiku. Pak k tomu stačí přidat pár fotek z rodinného pikniku a je to. Dříve byly kuchařky spíše praktickými nástroji (Vilém Vrabec, Marie Janků-Sandtnerová, Magdalena Dobromila Rettigová) s detailně popsanými postupy. Fotky chyběly, občas se objevila nějaká ilustrace.

Finmag