Do devadesátých let Češi „naňahňali“ hodnotovou revoluci, která na Západě probíhá od let šedesátých. V zemi tak během několika roků po pádu režimu stoupl věk, kdy žena přivede na svět první dítě, o pět let; první svatba se posunula o sedm let. Polovina manželství v té době končila rozvodem. Poměr dětí a seniorů se změnil ve prospěch seniorů.
Radikální experiment s hledáním štěstí teď hned se vyčerpal během nultých let, od té doby se demografické ukazatele ustálily na nové hladině.
S nástupem individualismu se zvýšila životní úroveň a s ní délka života. Po šedivých normalizačních letech se život Čechů začal znovu prodlužovat. Jazykem epidemiologie: proběhla tranzice z období degenerativních a člověkem způsobených nemocí do věku opožděných degenerativních onemocnění.
Přesto je i dnes v datech o délce dožití patrné, kudy vedla železná opona mezi Západem a Východem. Třicet let po pádu Berlínské zdi se sice rozdíl v délce dožití mezi některými regiony přiblížil ke dvěma rokům, ale úplnému vymazání vytrvale odolává.
Jan Boček, Kristína Zákopčanová, Jan Vlček a Veronyka Jelinek, Petr Kočí
COOLna 
Napsat komentář