„Kdy konečně pandemie skončí?“ – když si lidé kladou tuto otázku, touží většinou po návratu k normalitě, po cestě z koronakrize. Avšak i když mnoho zemí již rozvolňuje, dodnes nikdo neví, kdy a jak pandemie skončí.
Oficiálně vyhlásí ukončení pandemie Světová zdravotnická organizace (WHO), následně zahájí postpandemickou fázi. Za tímto účelem sbírá WHO „důkazy ze všech koutů světa“, jak uvádí v jednom prohlášení. Postpandemickou fázi chřipky popisuje organizace následovně: „Aktivita chřipkových onemocnění opět poklesla na úroveň, která je běžná u sezónní chřipky.“
I když je definice obtížná a předpověď konce pandemie není v tuto chvíli ještě možná, může nám pohled na minulé pandemie poskytnout nápovědu ohledně úspěšných opatření a dynamiky nákaz.
Pohled na minulé pandemie nám dává nápovědu
Nemoci doprovázejí lidstvo od nepaměti, i patogeny neustále mutují. „Pokud pak populace narazí na patogen, který je pro ni stále neznámý, může to být pro lidstvo nebezpečné“, uvedl historik lékařství Volker Hess deníku Die Welt. Vede Institut dějin a etiky lékařství na berlínské Charité. Například kolonizace Jižní a Střední Ameriky probíhala tak rychle jenom proto, že indigenní obyvatelstvo bylo decimováno importovanými nemocemi.
Jaké reprodukční číslo koronaviru by bylo – zjednodušeně řečeno – nejvýhodnější pro ekonomiku a se dozvíte v článku „Jsou opatření proti pandemii skutečně nepřítelem hospodářství?“.
I během uplynulých 1.000 let stály nemoci, epidemie a pandemie mnoho lidských životů – po určitém čase však zanikly. Jak k tomu dojde, záleží podle Hesse na několika faktorech. Jednak na vývoji patogenu, ale také na sociální reakci a imunologickém přizpůsobení člověka.
Když člověk a virus žijí společně
Mnoho patogenů zcela nezmizí, ale člověk se naučí s nemocí žít – ale také naopak. „Když vznikne kolektivní imunita, mnoho pandemií postupně vymizí“, vysvětluje Hess. Pokud se u dostatečného počtu lidí vytvoří po onemocnění obranné látky, sníží se i přenos z člověka na člověka. Takový proces však může nějaký čas trvat.
Dobrým příkladem takového přizpůsobení je španělská chřipka, která mezi lety 1918 a 1919 zasáhla ve třech vlnách celý svět. Počet obětí na životech se odhaduje až na 50 milionů. Tehdy nebyl stav medicíny zdaleka tak dobrý jako dnes. „Pandemie skončila, protože infikovaní buď zemřeli, nebo se u nich vyvinula imunita“, upřesňuje Hess.
Nepřizpůsobuje se však jen člověk. Jedním z důvodů, proč se španělská chřipka v této podobě již nevyskytuje, je vysoká náchylnost k mutacím chřipkového viru. „Když patogen usmrtí svého hostitele, ztrácí sám šanci na přežití.“ Proto se prosadí patogeny, které nejsou tak smrtelné. Touto dynamikou se stal vir endemickým a cirkuluje v méně nebezpečné formě v podobě sezónního chřipkového viru. „U moru a neštovic jsme mohli každých sedm až osm let pozorovat druhou malou vlnu epidemie. Důvodem bylo, že už se zase narodilo dost dětí, které ještě nebyly proti nemoci imunní.“
Že s sebou konec pandemie přinese i vymýcení (tzv.eradikaci) nemoci, je nepravděpodobné. „U dětské obrny jsem toho téměř dosáhli“, říká Hess. Pak přišel koronavirus. Vymýcení nemoci se však již podařilo. Účinnou vakcínou se podařilo eliminovat pravé neštovice. Nemoc, která nejspíš vypukla již před více než 3.000 lety a od té doby se vracela ve smrtelných pandemických vlnách. WHO prohlásila v r. 1980 neštovice za vymýcené a uvádí je jako první nemoc, kterou se úsilím celého světa podařilo porazit.
I v 21. století se prostřednictvím očkování podařilo zkrotit jednu nemoc: oba první případy tzv. prasečí chřipky byly v dubnu 2009 hlášeny v jižní Kalifornii. Vir typu A/H1N1 byl jedinečnou kombinací chřipkových genů, které nebyly nikdy předtím pozorovány u člověka ani u zvířat. Jak byl vir skutečně nebezpečný, nevěděl nikdo. Obavy však byly velké, sdělila Sylvie Briandová, která byla tehdy zodpovědná za chřipkový program WHO, protože i španělská chřipka byla vyvolána virem typu A/H1N1.
Obavy se nenaplnily, pandemie byla mírná. Důvodem, že v srpnu r. 2010 mohla Světová zdravotnická organizace vyhlásit její konec, bylo zřejmě i to, že už půl roku po výskytu viru byla v USA nasazena vakcína.
I po pandemii tento virus nadále cirkuluje jako sezónní chřipkový vir a ročně na po celém světě způsobí onemocnění i úmrtí. Vakcína proti chřipce na rozdíl od očkování proti neštovicím nebo spalničkám nevede k dlouhé imunitě. Jak vysvětluje Hess, je to proto, že chřipkové viry rychle mutují. „Očkování přesto značnou měrou přispívají k tomu, že můžeme nemoci plošně udržet v šachu, i když nemohou být zcela vymýceny.“
Oficiálně vyhlásí ukončení pandemie Světová zdravotnická organizace (WHO), následně zahájí postpandemickou fázi. Za tímto účelem sbírá WHO „důkazy ze všech koutů světa“, jak uvádí v jednom prohlášení. Postpandemickou fázi chřipky popisuje organizace následovně: „Aktivita chřipkových onemocnění opět poklesla na úroveň, která je běžná u sezónní chřipky.“
I když je definice obtížná a předpověď konce pandemie není v tuto chvíli ještě možná, může nám pohled na minulé pandemie poskytnout nápovědu ohledně úspěšných opatření a dynamiky nákaz.
Pohled na minulé pandemie nám dává nápovědu
Nemoci doprovázejí lidstvo od nepaměti, i patogeny neustále mutují. „Pokud pak populace narazí na patogen, který je pro ni stále neznámý, může to být pro lidstvo nebezpečné“, uvedl historik lékařství Volker Hess deníku Die Welt. Vede Institut dějin a etiky lékařství na berlínské Charité. Například kolonizace Jižní a Střední Ameriky probíhala tak rychle jenom proto, že indigenní obyvatelstvo bylo decimováno importovanými nemocemi.
Jaké reprodukční číslo koronaviru by bylo – zjednodušeně řečeno – nejvýhodnější pro ekonomiku a se dozvíte v článku „Jsou opatření proti pandemii skutečně nepřítelem hospodářství?“.
I během uplynulých 1.000 let stály nemoci, epidemie a pandemie mnoho lidských životů – po určitém čase však zanikly. Jak k tomu dojde, záleží podle Hesse na několika faktorech. Jednak na vývoji patogenu, ale také na sociální reakci a imunologickém přizpůsobení člověka.
Když člověk a virus žijí společně
Mnoho patogenů zcela nezmizí, ale člověk se naučí s nemocí žít – ale také naopak. „Když vznikne kolektivní imunita, mnoho pandemií postupně vymizí“, vysvětluje Hess. Pokud se u dostatečného počtu lidí vytvoří po onemocnění obranné látky, sníží se i přenos z člověka na člověka. Takový proces však může nějaký čas trvat.
Dobrým příkladem takového přizpůsobení je španělská chřipka, která mezi lety 1918 a 1919 zasáhla ve třech vlnách celý svět. Počet obětí na životech se odhaduje až na 50 milionů. Tehdy nebyl stav medicíny zdaleka tak dobrý jako dnes. „Pandemie skončila, protože infikovaní buď zemřeli, nebo se u nich vyvinula imunita“, upřesňuje Hess.
Nepřizpůsobuje se však jen člověk. Jedním z důvodů, proč se španělská chřipka v této podobě již nevyskytuje, je vysoká náchylnost k mutacím chřipkového viru. „Když patogen usmrtí svého hostitele, ztrácí sám šanci na přežití.“ Proto se prosadí patogeny, které nejsou tak smrtelné. Touto dynamikou se stal vir endemickým a cirkuluje v méně nebezpečné formě v podobě sezónního chřipkového viru. „U moru a neštovic jsme mohli každých sedm až osm let pozorovat druhou malou vlnu epidemie. Důvodem bylo, že už se zase narodilo dost dětí, které ještě nebyly proti nemoci imunní.“
Hledání vakcíny
Že s sebou konec pandemie přinese i vymýcení (tzv.eradikaci) nemoci, je nepravděpodobné. „U dětské obrny jsem toho téměř dosáhli“, říká Hess. Pak přišel koronavirus. Vymýcení nemoci se však již podařilo. Účinnou vakcínou se podařilo eliminovat pravé neštovice. Nemoc, která nejspíš vypukla již před více než 3.000 lety a od té doby se vracela ve smrtelných pandemických vlnách. WHO prohlásila v r. 1980 neštovice za vymýcené a uvádí je jako první nemoc, kterou se úsilím celého světa podařilo porazit.
I v 21. století se prostřednictvím očkování podařilo zkrotit jednu nemoc: oba první případy tzv. prasečí chřipky byly v dubnu 2009 hlášeny v jižní Kalifornii. Vir typu A/H1N1 byl jedinečnou kombinací chřipkových genů, které nebyly nikdy předtím pozorovány u člověka ani u zvířat. Jak byl vir skutečně nebezpečný, nevěděl nikdo. Obavy však byly velké, sdělila Sylvie Briandová, která byla tehdy zodpovědná za chřipkový program WHO, protože i španělská chřipka byla vyvolána virem typu A/H1N1.
Pandemie jsou především ekologickým problémem, říká v článku „Koronavirus: člověk je mikrobům ukradený“, promovaný fyzik a filosof Eduard Kaeser.
Obavy se nenaplnily, pandemie byla mírná. Důvodem, že v srpnu r. 2010 mohla Světová zdravotnická organizace vyhlásit její konec, bylo zřejmě i to, že už půl roku po výskytu viru byla v USA nasazena vakcína.
I po pandemii tento virus nadále cirkuluje jako sezónní chřipkový vir a ročně na po celém světě způsobí onemocnění i úmrtí. Vakcína proti chřipce na rozdíl od očkování proti neštovicím nebo spalničkám nevede k dlouhé imunitě. Jak vysvětluje Hess, je to proto, že chřipkové viry rychle mutují. „Očkování přesto značnou měrou přispívají k tomu, že můžeme nemoci plošně udržet v šachu, i když nemohou být zcela vymýceny.“
Jak udržet nákazu pod kontrolou
V listopadu 2002 se v čínské provincii Kuang-tung objevila neznámá nemoc, způsobující těžké zápaly plic. V r. 2003 byl identifikován odpovídající koronavir a nemoc obdržela název SARS – Severe Acute Respiratory Syndrome – čili těžký akutní respirační syndrom. Podle WHO bylo v r. 2003 nákazou postiženo 26 zemí a bylo nahlášeno přes 8.000 případů. „Od té doby došlo k malému počtu přenosu infekcí v důsledku nehod v laboratořích nebo přenosem ze zvířete na člověka,“ uvádí Světová zdravotnická organizace.
Proti SARS neexistuje žádné očkování – epidemie rychle zmizela především z jednoho důvodu: „Podařilo se ji utlumit především díky politice rychlých opatření“, vysvětluje Hess. Mezi úspěšná opatření patří včasné rozpoznání nemocí, důsledná izolace pacientů a používání osobních ochranných prostředků. Dále je to trasování infekcí a karanténa kontaktů.
Protiepidemická opatření však byla u SARS jednodušší než u nového koronaviru, protože se nebezpečí přenosu nákazy zpravidla objevilo až s výskytem příznaků. U koronaviru SARS-CoV-2 však vědci identifikovali viry v krku osob, které se právě infikovaly a ještě se necítily nemocné.
„Obecně bylo vždy jednodušší rozpoznat a bojovat s nemocemi, které se výrazně projevují navenek – třeba na rozdíl od syfilidy, která zůstává skryta“, dodává Hess.
Abychom našli z pandemie koronaviru východisko, sledují se v současné době tři cíle: zaprvé kolektivní imunita, „kterou ale dosáhneme jen za potu a slz“, to znamená s nemocnými a obětmi na životech. Zadruhé zploštěním křivky, aby nedošlo k zahlcení zdravotních systémů, což by nevyhnutelně vedlo k dramatickému nárůstu obětí, a získal se čas k nalezení vakcíny.
„A jen to, že je na trhu vakcína, ještě zdaleka neznamená, že se všichni nechají očkovat“, komentuje Hess. Úspěšná eliminace patogenu za pomoci očkování je většinou spojena s přímým nebo nepřímým nátlakem.
POLITIQ
COOLna 
Napsat komentář