Jedním z nejúspěšnějších období, co se týče prodloužení délky života, je přelom 19. a 20. století. Klíčem k tomuto prvnímu zlomu byl zrod veřejného zdravotnictví. Experiment s všeobecnou zdravotní péčí si císař nejprve v 80. letech 19. století otestoval v koutě říše – na Moravě. Nedlouho nato se úmrtnost na infekční nemoci propadla na polovinu. Z periferie se vzápětí experiment rozšířil do průmyslových center rakouského mocnářství.
První světová válka si mezi Čechy, Moravany a Slezany vyžádala asi 200 tisíc vojenských obětí, které ovšem v oficiální c. a k. statistice chybí. S odhadem počtu obětí přišli historici a demografové až zpětně. Pomohly jim nepřímé metody jako sčítání vdov po padlých.
Podle Srba jsou ovšem pro české země demograficky podstatnější nepřímé oběti: odhaduje, že se kvůli válce nenarodilo 910 tisíc dětí. Pro srovnání, je to asi 8,8 procenta tehdejší české populace.
Slabé válečné ročníky se zařezávají do statistiky dodnes: trend, kdy jsou české školky několik let poloprázdné a vzápětí přeplněné, spustilo právě rozkolísání dlouhodobě stabilní porodnosti za první světové války. Později se k nim přidala husákovská propopulační opatření a odklad dětí na vyšší věk po sametové revoluci. Problém s nenarozenými válečnými dětmi řeší většina evropských zemí, u některých se ještě prohloubil za druhé války. Nejpalčivěji nenarozená generace chybí Rusku.
Jan Boček, Kristína Zákopčanová, Jan Vlček a Veronyka Jelinek, Petr Kočí
COOLna 
Napsat komentář