COOLna

Pokud podle zjištění týmu profesora Edwarda Coylea z katedry kineziologie a zdravotní osvěty na University of Texas v Austinu rozbijeme osmihodinovou pracovní dobu u počítače několikasekundovými intervaly velmi intenzivního cvičení, výrazně tím omezíme neblahé dopady, které má takové dlouhé sezení v jedné poloze na naše tělo. Stačí jen čtyři sekundy pětkrát za hodinu, za den tedy necelé tři minuty.

Coyle do výzkumu, který zveřejnil v časopisu Medicine & Science in Sports & Exercise zapojil osm dobrovolníků: čtyři muže a čtyři ženy, všechno zdravé dvacátníky a dvacátnice. Jeden den jim dal za úkol jen tak sedět osm hodin na místě s výjimkou cesty na jídlo nebo na toaletu. Druhý den ráno jim naservíroval kalorickou bombu v podobě mléčného koktejlu se zmrzlinou a porcí šlehačky navrch, a poté jim odebral krev.

Ve vzorcích zjišťoval hladinu triacylglycerolů, jedné z hlavních složek rostlinných olejů a živočišných tuků, jež naše tělo musí spálit, jinak se nám ukládají v podobě pneumatiky kolem pasu. Následující den stejné skupině úkol obměnil: osmihodinové sezení prokládali oněmi čtyřmi sekundami velmi intenzivního šlapání na speciálním statickém bicyklu, uzpůsobeném k tomu, aby kladl co největší odpor a účastníci výzkumu vydali co největší možný objem energie. Opět jim druhého dne naservíroval koktej a odebral krev. Z porovnání vzorků zjistil, že i při tak krátkých sportovních výkonech se hladina tuků v krvi snížila oproti dni bez pohybu o 31 procent. Organismus s tou kalorickou náloží rychle zatočil. Navíc tuky lépe spaloval dalších šest hodin. A to po pouhých 160 sekundách pohybu.

Výsledky výzkumu jsou cenné, i když byly provedeny v laboratorních podmínkách. Ve skutečném životě bude moci sotvakdo přerušit práci pětkrát za hodinu i na ty zanedbatelné čtyři sekundy a navíc nemá k dispozici onen speciální bicykl. Ukázal však velký význam pohybu – byť sebemenšího – v průběhu dne, který jinak trávíme přikovaní na židli. Mnozí osmihodinovou pracovní dobu kompenzují tím, že na konci dne vyrazí na hodinu do tělocvičny. Jenže podle profesora Coylea to na efektivní spalování nestačí. „Musíme ty triacylglyceroly dostat z krevního oběhu a pokud dlouho sedíte, náhlý záchvat nebude mít na jeho eliminaci velký vliv,“ řekl magazínu Healthline. „Ta perioda odpoledního cvičení není z hlediska metabolismu příliš efektivní.“

Coyle takové cvičení nijak nezavrhuje, ale vyzývá hlavně k průběžnému pohybu po celý den – jakémukoliv pohybu. Stejně to vidí i nová hvězda mezi cvičiteli James Smith, přezdívaný pro svou prostořekost a vulgarity Gordon Ramsey oboru fitness. V lednovém vydání britského magazínu Marie Claire nabádal: „Když půjdete po schodech nebo místo svezení eskalátor vyjdete, je to forma cvičení, kterému bychom se všichni měli věnovat. Na to slovo ‚cvičení‘ však klademe příliš velký důraz. Lidé si musí uvědomit, že sice, dejme tomu, cvičení se závažím svůj přínos pro běžného člověka má, mimochodem dvakrát týdně stačí, ale mnohem důležitější je, abychom se zaměřili na pohyb.“

Kromě toho, že bude díky průběžnému pohybu spalování tuků efektivnější, takže nebudeme přibírat na váze, pomáhá pohyb i při bolestech nejrůznějších tělesných partií. Například bolesti zad jsou už i bez koronavirového lockdownu považovány za jednu z nejčastějších civilizačních chorob – vedle obezity, rakoviny či srdečních potíží. Problémy vznikají například tím, že se při setrvávání v jedné poloze po delší dobu vychýlí přirozená rovnováha různých svalových partií, a tělo se začne přizpůsobovat tomu, že potřebujeme sedět, psát na klávesnici a soustředěně pozorovat monitor. Předsunujeme hlavu dopředu a při práci s myší namáháme svaly celé horní končetiny. Jiné partie se naopak oslabují, neboť všechny svaly v těle jsou navzájem funkčně propojené. A tak se nerovnováha v okolí svalů šíje, krku a ramenou při sezení před monitorem odráží i v oblasti pánve. To má dopad na držení těla a vznik bolestí. Jako protijed proto průběžný pohyb během pracovního dne doporučuje i rehabilitační lékařka a psychoterapeutka Iva Jaklová z Centra pohybové medicíny Pavla Koláře.

Pohyb je pro naše svaly navýsost důležitý: díky němu se jim dostává dostatek kyslíku a živin pro jejich správné fungování a odplavení nežádoucích látek. „Život je pohyb,“ říká terapeutka, „a každý sval v našem těle si zaslouží být v pohybu.“

Lidovky