Sršeň mandarínská je společně s dalšími druhy sršní a vos tradičně v Japonsku pokládána za lahůdku. Larvy se nakládají, smaží na pánvi anebo dusí s rýží v pikantním pokrmu nazývaném hebo-gohan. Dospělé sršně mandarínské, které mohou být více než šest centimetrů dlouhé, se smaží na špejlích i s žihadlem do křupava.
Používají se také, aby dodaly extra říz alkoholickým nápojům. Živé sršně se utopí v čiré japonské pálence šóčú. Ve smrtelné agónii hmyz vyloučí do tekutiny jed. Pálenka se poté nechá zrát, dokud nenabude temně jantarového odstínu.
Skutečné vzrušení ovšem není tyto obří sršně jíst nebo pít, ale lovit. Začátkem léta vyrážejí neohrožení lovci stopovat sršně do jejich obřích hnízd v dutinách vykotlaných stromů nebo pod zemí, kde může být až tisíc sršní a jejich larev.
Nalákají sršeň na kousek ryby, ke kterému je připevněná stužka. A když ho sršeň popadne, vyrazí na terénní běh lesem, dokud je nezavede k hnízdu. Tam hmyz omámí kouřem, a s pomocí motorové pily nebo lopat hnízdo vyprostí.
Historici uvádějí, že tento hmyz, který se vyskytuje v celé Asii, ale nejběžnější je v Japonsku, byl druhdy ceněný jako levný zdroj proteinů v chudých venkovských oblastech, stejně jako další druhy sršní a vos.
Na japonském venkově už není konzumace hmyzu nutností, ale zájem o něj naopak mírně stoupá ve městech. Některé mladé lidi přitahuje jako novinka, jiní ho vnímají jako ekologicky šetrný zdroj proteinů.
COOLna 
Napsat komentář