Všechna má slova, zničená nahým úžasem, mluví o těle ženy.. Vědomo své krásy vyzývá mou němotu k stesku, písni, zbožňování, ba k věštbě, ale jako by se mělo ještě doplnit, co chybí, už je tu chtíč… Každá láska je nešťastná. Vladimír Holan Continue reading

To je ta chvíle, kdy oheň v krbu je třeba přikrýt popelem.. Udělají to ruce tvé staré matky, ruce, které se třesou, ale ruce, jejichž třesení je stále ještě mírou ubezpečení…Zkolébán jimi usínáš a je ti dobře… Obyčej, teplo, slast a klid, důvěrnost dechu s něčím až rajsky zvířecím, to obdarován být i darujícím, když Continue reading

Také jsem kdysi o Božím těle vdechol vůni kadidla a na ruku navlékal si věneček z jarního kvítí. Také jsem se díval zbožně do nebe a poslouchal zvony. Myslil jsem, že to stačí, ale nestačilo. Kolikrát už mi jaro prchajíc svou pátou rozvířilo pod okny závěj květů, a dávno už jsem poznával, že květ plný Continue reading