Roky co odešly nikdo již nechytísmířeni s přítomnem spějeme k nebytí .Lákavá představa co nezní tak cize ,prostě se vytratit a nebýt a zmizet . . . Štěpán Málek Continue reading

Aware tote tou hito no nado nakaruramu mono omou jado no ogi no uwakaze Kdo ví, co vidím? Z místa, kde jsem kdysi žil, nezbyl ani stín. Jen mihotání měsíce v rose na hustém křoví. Continue reading

pomalu pokládáš všechny listyzpátky na jejich místaroztéká se obloha rozednívá se a za obzoremblikají nafouknuté balóny přánína dálku nepoznáme jestli mají posádkunebo jsou to jen pastelové dětské hračky krok po vodě tě oděje do bavlnya do tvého dechu tříštícího seo zpětné vlny a tři haléře když jsi mě líbal a otázkytvého jazyka rovnaly podnětné okolnostidoteky Continue reading

Bezcílně se toulat světem Netušit, že je to málo Kdybych nežil po milnících Co by se mi v noci zdálo? Richard Skolek Continue reading

Tvá slova působí. Jako hřebíky do rakve. Ještě slovo. A víko zaklapne. Bez vzduchu se těžko žije. Nemůžu dýchat. Manželská hypoxie Quido Gellner Continue reading

Ať oko prozřetelnosti Ať oko osudu Ať oko matčino starostlivé Ať oko plné dobrých úmyslů nás provází Krása tak ohromující Tak prostá a přirozená To nejsou labutě To jsou roháči To není omyl To bude život jinačí Continue reading

Šťastná jako to, co je bezvýznamné a svobodné jak bezvýznamná věc. Jako to, čeho si nikdo neváží a co si samo sebe neváží. Jako to, čemu se všichni posmívají a co se samo směje tomu posměchu. Jak smích bez závažného důvodu. Jako smích, jenž se může vykřičet. Šťastná jak bůvíco. Jak bůhvíjaké bůhvíco. Šťastná jako Continue reading

Někdy je docela milépřijít o růžové brýleněkdy je docela nemilésednout si unaven na brýle pod zadnicí brýle ruply na poetu chmurnosti huply růžové střepy píchají v prdelijak je ten život absurdně veselý . . . Štěpán Málek Continue reading