COOLna

….dědictví času a kultury…


básně

  • Oldřich Mikulášek – Proč?

    Se sebou nejvíc sám jak květina se svou vůní; jak voda se svou tůní; jak luna v novoluní; jak vražda v mordě kuní, proč hynu opásán smyčkou tvých paží slastnou, proč zmírám šťastnou láskou nepokořen – a žiju tichým hořem? Continue reading

  • Znovu – Karel Škrabal

    Zase jsme prohráli volbya bičujeme se na sociálních sítíchJe to jen naše vinaže oni věří chemtrails Je třeba přejítod nekonečných analýz k činůmKaždý si přidá na Facebookupět nácků nebo komunistů ze Sudet Excelová tabulkati to neřekne tak hezkyjako ožralej týpek se zarudlým zrakem:Chtěl jsem vás jen nasrat! Racionalita spěchá na psychoterapiiZbytek země navštívil na Pražském… Continue reading

  • Únor

    Kdo ticho miluješ a samotu a v lesích hlubokých a v míru sněžných polí nasloucháš rytmu života, zda někdy neslyšíš hlas hlubin? Zní z dálky karneval vražd, krve, umírání. Mlčení země bolí. Však dole tep srdce chvěje se a skrytý pramen z temnot dere se k světlu. A píseň mladých vod tvé srdce opije a… Continue reading

  • Ledové království

    Vážu kytici z vlčích máků, růží a tulipánů, přidal bych i slunečnice – ty však seschly v pouhý troud. Podávám ti tady to, co zbylo z květin lánů, neb ostatní políbil již času proud. Tak pohleď, přičichni, cítíš tu vůni? Tu včelka, koník, tráva, méd, jarní krása, slunce v tůni, tím vším šeptá můj dar,… Continue reading

  • Wislawa Szymborska – Šťastná láska

    Šťastná láska. Je to snad normální,je to významné, je to užitečné –co má svět ze dvou lidí,kteří svět kolem vůbec nevidí?Povýšeni k sobě bez špetky zásluh,namátkou vyvolení, ale přesvědčení,že tak se to stát muselo – odměnou za co? za nic;světlo padá odnikud –proč právě na ně, a ne na jiné?Uráží to snad spravedlnost? Ano.Ruší to… Continue reading

  • Radek Malý – Světloplaší

    Co o kom víme? Co nám kdo řekne?To by to každý měl u nás pěkné…Jak pod kůži se vtřít komukoli?U sebe začít. Tam, kde to bolí.. Continue reading

  • sbírka Černý rok – Anna Bolavá

    Kolik stojíúplně ta vzaduta smutnápovadlárostlina plnánaběhlých žilŘekněte kolikobejmu jiv dlouhé košiliseschneme tohle létospolu Continue reading

  • Antonín Sova – Sonet v září

    Při okně otevřeném (již skorém v zářísklonu)za šera teplého jsme zřeli ve kraj tmavý,šum list doléhal k nám v poloslyšnémtónu,ze zahrad voněl sem drn schnoucí zvadlétrávy.Zde bylo tušiti kraj v mlzem tichých zvonůse vzduchem rozprysknul rej zemdlený alkavý,a proti měsíci,než v brzkém zajdou skonu,se jepic chomáče nám kmitly kolem hlavy.u rázem jak by vstal, zabouřil… Continue reading

  • Pavel Weige – Monolog

    Nedovedu si představit, jak budu bez Tebežít.Co na tom, že se nevídáme.Přesto jsem Tvůj a vše, co mám, je Tvé,neboť jsi  mi to propůjčilasvým úsměvem, tak krásným,že si ani nebyl vědom štěstí,které vyvolával v mých očích.Propůjčila jsi mi lásku – schopnostradovat se ze světa, na kterém jsi Ty,naději nezávislou na ničí vůli,a obraz sebe, který… Continue reading

  • Karel Sýs – To se snadno řekne

    Je třeba vidět všechno poprvéjako by to bylo naposledyjen tak je to do krveJen tak ti nikdy neodkvetou květinya nikdy nepřestaneš česat ovoce Continue reading

krematorium