Doufám, že půjdeš ven a dovolíš, ať se ti příběhy dějí, A že je budeš zpracovávat, zalévat je svou krví a slzami a smíchem dokud nerozkvetou – dokud nerozkveteš Ty sama. Continue reading

Co máme, máme; kdož to jasně cítí, že přijde den, kdy nebudem to míti? Tak mnoho cest je, tolik volá hlasů. Pro matku nemá dítě dosti času. Co činí matka je tak samozřejmé. Povinnost k díku z nás tak ráda sejme. Vždy říkáme si: Vzpomeneme…jednou. A potom v chvíli mrazivou a bědnou zavřou se oči,… Continue reading

Ty, kdo jsi cítil v tvářích zimní vítr a viděl tvary mraků sněhových i vršky jilmů v přimrazených hvězdách, pro tebe jaro bude dobou sklizně. Ty, kdos sis četl knihu jedinou ve světle tmoucí tmy a vytrval jsi noc za nocí, když Foibos chyběl nám, tobě buď jaro trojnásobným jitrem. Ó, nebaž po vědění –… Continue reading

Tak pozdě, příliš pozdě jsme se potkalina trnité cestě našeho žití;tak daleko, příliš daleko nás zanesloneúprosné kolo času a bytí.Příliš pozdě světlo magnetické hlubokých tvých očína mne patřilo,a ani záření toto vřelé,mé zmrzlé srdce víc neobměkčilo.Hluboký přepadá mne žal,jako tón zní z časů pravěkých,jako cesty domů teskný valpln beznadějné hořkosti.I já měla kdys bohatství jak… Continue reading

Ty malá pláčeš? Jenom plač, až vlasy se ti v houžev zmáčí.Vždyť čistotou je vyšit pláča slza dobrou duši značí. Všechno veliké se rodí ze slzí;v člověka rosteš dvojnásobně,když hořká slza po tváři ti běžíjak mandelinka nezpůsobně. Continue reading

Ve stromech již nedokážu vidět stromy.Větve nemají už listí, které by držely ve větru.Plody jsou sladké, avšak bez lásky.Nedokážou nasytit.Co teď bude?Před mýma očima mizí les,před mýma ušima zavírají ptáci své zobáčky,žádná louka nestane se mým ložem.Jsem nasycena časem a zároveň po něm hladovím.Co teď bude?Na horách budou v noci hořet ohně.Mám se znovu otevřít,… Continue reading

Ani tisíce a tisíce let nestačí vypovědět vteřinku věčnosti kdy jsi mě políbila kdy jsem tě políbil jednoho rána ve svítivé zimě v parku Montsouris v Paříži v Paříži ne zemi na zemi která je hvězdou Continue reading

V zajetí myšlenkyněkdy odpočívám a sním.Číhá tam tvůj hřích,protože mi pronikneš tělema tělo se rozvášnía křičí v extázi, která mu není vlastní.Další mladí milenci, řekněme,že jsou přítomniz tvých polibků, z mých nepozorností.Zcela jistě se po mně procházelystíny mrtvých,těch, kteří byli zpopelněniv jedné postelia neměli nikdy nic.Alda Merini – sbírka Nepřibližuj se ke mně Continue reading

Bylo by třeba žít, abyste byli,ale nebudete, protože nežijete,a nežijete, protože nemilujete,protože nemilujete ani sebe, natož bližního.A už mám dost vaší sprostoty,a nezabil-li jsem se, pak jen proto,že jsem si nedal života že ještě kohosi miluju, protože miluju sebe…Můžete se smát, ale orla napadne jen orlicea raněného Achilla jen Briseovna.Být není lehké… Lehká jsou jen… Continue reading

Kdybych měl z nebe vyšívaný šat vetkaných stříbrných i zlatých svitů, blankytný, šerý nebo temný šat,šat noci, šat dne i šat polosvitu,pod nohama bych ti jej rozprostřel.Ale já chudák mám jen svoje sny.Pod nohama jsem ti je rozprostřel.Našlapuj lehce, šlapeš na mé sny. Continue reading