Ať vítr povívá krajinou odkudkoli, ať si jen uchvátí koráby odpoutané, ty, ruko chladivá, se polož tam, kde bolí, do tance závrati ať kapka klidu skane. Dost naložil nám čas do úst i na ramena, břitce nás rozdělil a cestu neukázal, vydal nás napospas tomu, co sluje žena, do duší nebe sil a se zemí… Continue reading

Sníh padá na ulice, přikrývá střechy sníh. Chci vyjít ze světnice – ty stojíš ve dveřích. Jsi sama, prostovlasá, nalehko oděná. Sněhové vločky střásá tvůj ret. Jsi vzrušená. V zamžené dálce tratí se ohrada i sad. Sníh vlasy pokrývá ti – tak tě tu vidím stát. Po copu kapky prýští, za rukáv sjíždějí a vlasy… Continue reading

Co člověk má?Jen osud snad s osudem světa sepjatý. A navždy tak je s lidmi spjat paží i hlavou, srdcem, rty, každým svým dechem, ba i snem, vším, co je v něm, co člověk má, vášnivým celým Životem, že se jak růže červená – tím sadem rozvoněn a vzňat! Oldřich Mikulášek Continue reading

Poskytni mi čas – Jako by věčnost k mání byla na trhu času A život kmitem řas s příchutí ananasu. Jako by láska byla ras náhlé smrti psů v čas nečasu. A kdo je ten pes, má milá? Kdo železo? Kdo rez? Continue reading

Na dně srdce, na dně našeho srdce pokračuje jeden krásný den, krásné světlo Tvých očí. Pole, léta, lesy, řeka. Řeka, oživující vzhled kopců. Naše láska je láskou života, pohrdáním smrtí. Je rozporným, světlem trpícím, věčným plamenem. Ve Tvých očích je jeden jediný trvající a nekonečný den, den na zemi, den v prostřed země, jasnější než… Continue reading

Mé bolesti a žaly vám možná, příteli, připadají obyčejné, ale já si kvůli nim připadám jako Lilipután ve světě Gulliverů. Snažím se vyhýbat jejich obrovským nohám. Když mě jeden z nich zvedne na dlani, držím se jako klíště, aby mě neodvál příšerný pach jeho dechu. Zatímco kdesi cosi v ruce si pohazuje se světem, odhaduje,… Continue reading

I ke mně přijdeš jednou, nevynecháš mně, skončím svou dráhu bědnou, pouto se rozpadne. Ještě se přijít ti nezdá, milá sestro Smrti, visíš jak chladná hvězda nade vším, co mě drtí. Jednou však budeš blízká a plná plamenů – přijď, milá, mně se stýská, vem si mě, jsem tvůj. Hermann Hesse – Stupně Continue reading

Miloval světa divy, moře, ledovce, ženy, pohled náš roztoužený, lačný a divý. Požárem plálo to v hlavě, a vášeň zmítala těly. A naše ruce se chvěly nedočkavě. Krvi má, proč jsi kdys vřela? Touho, proč’s vyletěla? Duše má, jak jsi zcela zapomněla, co’s chtěla! Hledí oči v dny příští chladny, lhostejny, němy. A pohár padá… Continue reading

Dej mi ještě políbení Než se ztratíš v davu Pevně doufám, že nebudeš Krásko v jiném stavu sbírka Muzikant, edice Bouře Continue reading

V dlaních objevil se lístek zeleňoučký jako jaro Vítr foukal a nesl jej darem Chtěl mě trošku rozehřát že chladné je srdce moje Řekl jsem však \“větře vlahý to, co cítíš, není chlad to tak touha stíní srdce že nemůže pookřát\“ Lísteček ten zelený mi připadal jak od ženy Je to jako ze snu mého… Continue reading