Ještě spí růžová magnólie – nikdy jsem ji neviděl znám ji jen z tvých slov a tak je nejkrásnější nad kterou kdy jsem se skláněl nejkrásnější nad kterou kdy jsem snil tvá růžová magnólie pro kterou za to by stálo projití řady trnitých mil. . A až otevřeš oči nechť při tobě je to nejvonnější… Continue reading

Já lhal jsem! Lhal! Já nejsem stár A životem přesycený, Ještě se ohlédnu a cítím žár, Vidím-li krásné ženy. Nahé se ještě mi brouzdají snem, Štíhlé i kypré v bocích, Sním o tanci rytmu vířivém A o promilovaných nocích. Dokonce o čisté lásce sním, Co mlčky jako květ voní, Jak ona první, o níž vím,… Continue reading

A už nikdy láska už nikdy dívčí jména v krátících se odpoledních. A tolik jsem měl rád tu vůni podzimního listí čistotu stromů a otevřené výhledy jasné a zádumčivé – . . Po podložce psát dívčí jméno zajíkavý v tušení ve světle lamp – už nikdy nebudeš. A je přece takové bohatství něžného kouřma v… Continue reading

Voda. Čistá voda. Nic nehýbá se krom rákosí. Jakési násosky čirého vzduchu, kterými rybník dýchá. Měsíc se luně oddá. Slza třesoucí se v kráse řas a žalu – skanout nepospíchá. A třpyt nářku nepopřává sluchu. Continue reading

Už zase Shodil všechno listí Procházím se A naslouchám Šelestění Našich společných Krásných časů Láskyplně našlapuju Do těch pocitů jednoty A tryskání pramene Našlapuju a hledám Je jeden po druhém A příchuť marnosti Všech snah Je zkrápí Z koutků mých očí Continue reading

Není slunce, co nás pálí Není noci, co nás chladí Jsme to my, co máme možnost Jsme to my Jsme ještě mladí!! Tonda Červen Červen v zimě  Continue reading

Láska, ta ze slov, je rosa.S horkem když potká se,odplyne přes daleká luka. Láska, ta od srdce, je rytina v kameni – trvá, ač kámen už puká. Černý mrak v bílém Tibetská lidová poezie Continue reading

I když mi, lásko, stále unikáš, jsi moje ustavičná přítomnost, ó jistě! Tak jako vodopád: I když jej stále opouští voda stále táž, on stále zůstává na tomtéž místě… Continue reading

Jsou rány, které čas otevírá, už se nevysvobodíš pláčem a naděje na zacelení ztichla docela. Jsou rány, skrze které potkáš čas. Continue reading

Znáš ty staré ženy, které zkysnou, zplaní chtěly by náš osud řídit vlastní dlaní. Vše, co promeškaly, znectí se závistí, spálí na hranici jako staré listí. V parku po milencích pasou beze studu, za jejich sny chtějí vyměnit svou nudu. Slídí v našich stopách a dřív, než nás minou, zlostně po nás plivnou jedovatou slinou.… Continue reading