COOLna

….dědictví času a kultury…


básně

  • Jiří Žáček – Má vlast

    Ta země, která rodí kacíře A uhrančivě krásné zlatovlásky Kde všichni věří jen své nevíře A gramofony chrčí: Škoda lásky Kde místo zlata třpytí se jen kyz Kde příliš často radost hořkne v hoře Odvěká kořist hrabošů a krys Kde všechny cesty vedou k Bílé hoře Kde sprostá lež se veze v kočáře A pravda… Continue reading

  • A Kamila mi říká

    víš že slzy radosti tečou z vnějších koutků oka a slzy smutku z vnitřních? Nevím Nevím to protože jediné nač v životě jsem přišel co pochopil a čeho dosáhl je že nevím nic Nevím nic nebo skoro a o slzách jistě vím jen to co mi o nich řekl jazyk Milan Ohnisko Mé erbovní zvíře… Continue reading

  • Melancholická pouť

    Mým snem jsi prošla… Mým snem jsi prošla, jako zjevení alejí tmavou v půlnoci jde tiše. A skoupý vínek černé zeleni, jenž celovat chtěl čelo tvé i vlas, již vadné, chřadne, hořkou vůni dýše. A neznám ani jméno tvé. Tvůj hlas a rytmus kroků v módních smyslech dřímá. A reflex tvojich očí radostných mi dává… Continue reading

  • Úzké moře

    Jsou-li mi plachtou, vlajkou, ba i ráhnem a kotvou, která mne ke dnu Robert Graves – Kráska v nesnázíchnepotáhne, ani to vzduté, úzké moře Smrti nezdá se být už k neproplutí. Robert Graves – Kráska v nesnázích Continue reading

  • Poezie nikoho nezabije…

    Trocha poezie nikoho nezabije, takže tady, prosím: to si tak říkáte ale jo mám zažito prožito odžito vlastně by vůbec nebylo divné svět už jenom pozorovat chápavě se u toho usmívat mít ráda lidi jako přírodu srdeční sval zkřehčit hezkými vzpomínkami a trochu naklepat těmi nehezkými no a pak je všechno jinak Ta básnička se… Continue reading

  • Setkání v čase a prostoru – Ladislav Selepko

    Jazyk se natahuje, kam nedosáhne, čtenář mlčky po hladině dojde, hodiny natažené tak, aby šly věčně, zachytí tikot z vedlejšího pokoje. Známe se všichni – obvykle někdo mluví, jiný naslouchá; když se první potřebuje napít, skočí druhý do nekryté propasti zachytit vizi za třepité lemování. Je potřeba to sdělit – optimisté by v tichu zkameněli.… Continue reading

  • Poslední – Vladimír Holan

    Poslední list se třese na platanu, neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné. Třesu se, Bože můj, neboť tuším, že brzy umřu a pevný měl bych být. Z každého stromu spadne i ten nejposlednější list, neboť on není bez důvěry k zemi. Z každého člověka spadne i ta poslední přetvářka, neboť… Continue reading

  • Ke starému stromu nepřipínej růži.

    Viděl jsem na kůře stromu vykvétat keřovou růži.Krásnou, leč nebylo komu říci, jak dech se z ní úží. Možná ten starý strom ani netušil přítomnost její.Košatěl nemaje zdání,jak se jí lístečky chvějí. Bylo mi tak nějak smutno z výjevu přírody matky.Vždyť půvab vnímat je nutno,náš život zlý je a krátký. Radek František Bičan Continue reading

  • A těla žen jsou rozkošná a sladká..

    A těla žen jsou rozkošná a sladká,když mládí bouří v krvi bezcitné,a cesta k nim je snadná tak a hladká…-A náhle srdce ze sna procitne. Vzduch vlažný je a venku jižse setmělo.Mé mládí se mnou prudce hovoří.Toužebnyým vzruchem chvěje se mé tělo. –Ale mé srdce, ne, to nehoří. Milenci spolu alejí jdou temnou.Omamnou vůni vydechuje… Continue reading

  • Co tady dělám – Leonard Cohen

    Nevím jestli svět lze Já lžu Nevím jestli svět kdy kůl pikle proti lásce Já jsem pikle proti lásce kul Ovzduší plné muk není příliš útěšné Já sám jsem mučil I bez hřibovitého mraku bych uměl nenávidět Poslyšte já bych dokázal dělat úplně stejné věci i kdyby neexistovala smrt Nenechám se jako opilec přistrkovat pod… Continue reading

krematorium