COOLna

….dědictví času a kultury…


básně

  • Napíšu ti

    Dal jí všechno, co muž může dát a udělal snad víc, než by měl udělat Sfoukl kdy někdo plamen bezstarostněji, slyšel kdy někdo sbohem línější a takhle bez doznění? \“Napíšu ti,\“ utrousila hravě a tvář jen stočila ku zdvořilému políbení. Pak odešla, bez pohledu či ohlédnutí… Dopisy psané a frankované v hlavě – marně bys… Continue reading

  • Chtěli bychom líbat

    Chtěli bychom líbat a laskat jen oči otevřené, abychom cítili a chutnali jejich tvar, jejich barvu a živoucí vlhkost. Ale oči se bojí urpení, skrývají se, jsou nedotknutelné. Gabrielle Marquetová Continue reading

  • Sonet – Jiří Orten

    Máš jenom slabý dech a foukáš na polnici. Ta sladká bitva úst, ta sladká bitva žil! Ach, býti poražen porážkou vítězící a jíti vánicí, sněhem, jenž nasněžil! Máš jenom malou dlaň, však přikrýváš jí propast, když deště dotkneš se, mží víno do oka a já jak beránek chtěl bych svůj život propást na březích duše… Continue reading

  • Však láska,sama láska, krásná je

    Však láska,sama láska, krásná je a hodna přijetí. Chrám zapálíš, hoří jak len; a bude oheň týž, ať cedry nebo koukol spaluje. Láska je oheň. A když v nouzi své ti řeknu – mám tě ráda – ráda – víš? Tu v nové podobě mne uvidíš a v proudu nových paprsků, jenž jde z mé… Continue reading

  • Pod krkem

    Pod krkem držím tě,a tobě se to líbí,držím tě však jen chvíli.Přirážím docela hbitě,ale nejsme v našem bytě! Ležíme na louce nazí,ruce jsem ti svázal.I tak jsme si drazí,připadám si jako tvůj vazal. Ráda se mi poddáš,tvé lůno mi ochotně dáváš,můj úd si ho bez ostychu bere a na té louce do tebe seje. A… Continue reading

  • Předtucha

    Náhodou vyhlédl jsem z otevřeného okna a spatřil sebe na Jeho soudné lavici: rozryté čelo, rozcuchaná kštice, do prázdna oči civící. Tak takhle přijde jednou smrt, bez loučení, tak náhle a tak brzy, jen co on zvolna perem ortel napíše a vyřinou se slzy? Když pak nějaké slovo zvolna vykroužil, já bez vzdoru a touhy,… Continue reading

  • Ach ten med

    Vidím, cítím, ale nevím, jak je tobě, tobě… Jak je tobě? … Navzdory shodám i odlišnostem vím, že JSME. Propojuje nás dech, vědomi si všech částí těla země. Jednota biosfér, jednota hemisfér. Fair trade, home made, snad není too late! Vím, že zemřu, zemřeš, zemřeme, a že nikdo z nás nemá právo rozhodnout, kdy zmáčknout… Continue reading

  • Nebezpečný dar

    Kdybych si ruku pořezal tím ostrým nožem, cos mi dala (tou zrádnou dýkou, tvojí krásou), co bych měl udělat, už vím: sám si tu ránu obvázat a tobě zatajit, že krvácím. Vražedná dýka je to, jak jsi mne často varovala, a že je marné chtít u tebe soucit hledat, vím: buď ti ji musím navrátit,… Continue reading

  • Čas

    Čas každé podnikání dovede zdárně ke konci, napraví všechny krutosti, a pevněji než dřív zpečetí všechny prošlé svazky – stůj při nás, Čase, notáři s testamentem Lásky! Continue reading

  • Plachta a veslo

    Muž vesluje, žena se plaví: oba k sobě pohrdání, navzájem si kříží přídě, vztek či hanba brzy přijde – navždy už to bude tak; změna by se stala, ledaže by muž se plavil, žena veslovala. Robert Graves – Kráska v nesnázích Continue reading

krematorium