COOLna

….dědictví času a kultury…

básně

  • Hvězdo mého žití – Jiří Dědeček

    Hvězdo mého žití, dívko s rudou řití, však ty změníš barvu, až ti ho tam narvu…! Slizské písně Z přetlaku testosteronu. Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama. Continue reading

    ,

  • Perla

    Láska, to je jako najít perlu v životěPravá perla se rodí na dně mořepravá láska je někde kolem v žitěI falešná perla se dá udělatláska se neudělá, jen vzácná jiskra přeskočíláskou, perlou, život nekončíJe potřeba obě ocenitláska je jako ta vzácná perla Continue reading

    ,

  • Exodus dramatu – Jiří Orten

    Hra nekončí, hra započíná.Ta ruka, která duše stíná,umdlévá, slábne jako jiná.Hra nekončí, hra započínáa hraji já, já, Exodus.Jsem synem konce. Z jeho klínanarozen jak prapříčina.Pro mne se zmírá, pro mne vzpínánaděje znova křídla svá,pro mne, ach, pro mne zapomínána vinu vina, ona vina,jež tím, že trvá, netrvá.Hra nekončí, hra započíná.U vrátek všeho odcházení,u vrátek všeho Continue reading

  • Dávné lodi připlouvaly

    Dávné lodi připlouvalyna vzdálené břehypřicházely s nimibolesti a nářkykdyž pasažéři vstoupilido domovů místníchje čas vzít zpětco bylo staletí jim bránonechme stranou klišéstereotypy bezcennéuž nepotřebujeme křičeto vlastnictví a dobyváníale o vzájemném respektu a pochopení Dekolonko Dekolonizacić Continue reading

    ,

  • Společná

    Malý plamínek se mu v srdci skryl,celou svou duši jí odhalil.Prstýnek jí nasadil,svá tajemství prozradil.Polibky ho zahrnula,jeho drsnou tvář rozzářila.Stala se mu ženou,životní změnou.Spolu se často smáli, někdy si i zaplakali.Spolu jako jedna duše,jako jedno tělo. Michal Ondra Continue reading

  • Sevření

    Zaveď mi dlaně za ramena, obejmi, jen ústa ústy oněmí, jen moře za zády nám sténá. Jsou naše záda mušle luny, jež za námi se zavřely. My do sebe jsme vyvřelí. V zákoně života dvě struny. Na větru světských klauniád zastiňujeme stínohrami vznik rostoucího mezi námi. Tak dlaně staví ohni hrad. Opravdu v klecích duše Continue reading

  • Nemůžu ti dát víc

    „Nemůžu ti dát víc Už nejsem to, co jsem. Ach, jak bych si přál být písek, slunce v létě! Přál bych si aby sis lehla Odpočívej na odpočinek. Že mě opustíš tvé tělo, když odcházíš, teď, něžné, teplé, nezapomenutelné. A nech je odejít s tebou o tobě můj pomalý polibek: barva, od hlavy až k Continue reading

    , ,

  • Voda v krajině, voda v tělech

    Podívej! Obyčejná krůpěj vody zachycená na okraji lesního potoka. Přichází srna a chlemtá průzračnou ledovinu, jazykem zachytí osamocenou krůpěj. Ta koluje v jejím těle. Později je srna zabita lovci. Zbytky masa a srst počínají hnít, krůpěj se vypařuje. Vlhkosti se ale zmocní vítr, žene ji, žene a ona se převaluje v břichu mohutného mračna, ozářená Continue reading

    ,

  • Kdy můžeš

    Kdy můžeš verše psát ? Když střízlivý nejsi a brzy je spát a nemusíš nikomua nemusíš nikamjen tak sám se sebou a přesto se všemito vzácné bezčasí nechtěnémám to rád . . . Štěpán Málek Continue reading

  • Nadechla se zahrada

    Nadechla se zahradaplevele zbavena a starých větvív kouři a plamenechve vůni ohýnkuzas na mne dýchnulyzázraky dětství . . . Štěpán Málek Continue reading

a svět se točí… bezpečnost big data bydlení básně coronavirus diktáty děti edukace ekologie energie historie internet jídlo klima knihy komunikace konzum koronavirus kultura lifehack lifestyle marketing média pandemie partnerství peníze politika pozitivní práce právo psychologie psyché recepty Rusko sociální sítě sociální síť společnost vzdělání válečný konflikt Ruska na Ukrajině vědění zajímavosti zdraví Česko ženy

krematorium