Jsem tady, nevím na jak dlouho, musím umřít, nevím kdy, putuji a nevím kam –  při tom všem je mi docela dobře, i když sám nevím proč. Continue reading

Ta země, která rodí kacíře A uhrančivě krásné zlatovlásky Kde všichni věří jen své nevíře A gramofony chrčí: Škoda lásky Kde místo zlata třpytí se jen kyz Kde příliš často radost hořkne v hoře Odvěká kořist hrabošů a krys Kde všechny cesty vedou k Bílé hoře Kde sprostá lež se veze v kočáře A pravda… Continue reading

víš že slzy radosti tečou z vnějších koutků oka a slzy smutku z vnitřních? Nevím Nevím to protože jediné nač v životě jsem přišel co pochopil a čeho dosáhl je že nevím nic Nevím nic nebo skoro a o slzách jistě vím jen to co mi o nich řekl jazyk Milan Ohnisko Mé erbovní zvíře… Continue reading

Mým snem jsi prošla… Mým snem jsi prošla, jako zjevení alejí tmavou v půlnoci jde tiše. A skoupý vínek černé zeleni, jenž celovat chtěl čelo tvé i vlas, již vadné, chřadne, hořkou vůni dýše. A neznám ani jméno tvé. Tvůj hlas a rytmus kroků v módních smyslech dřímá. A reflex tvojich očí radostných mi dává… Continue reading

Jsou-li mi plachtou, vlajkou, ba i ráhnem a kotvou, která mne ke dnu Robert Graves – Kráska v nesnázíchnepotáhne, ani to vzduté, úzké moře Smrti nezdá se být už k neproplutí. Robert Graves – Kráska v nesnázích Continue reading

Jazyk se natahuje, kam nedosáhne, čtenář mlčky po hladině dojde, hodiny natažené tak, aby šly věčně, zachytí tikot z vedlejšího pokoje. Známe se všichni – obvykle někdo mluví, jiný naslouchá; když se první potřebuje napít, skočí druhý do nekryté propasti zachytit vizi za třepité lemování. Je potřeba to sdělit – optimisté by v tichu zkameněli.… Continue reading

Poslední list se třese na platanu, neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné. Třesu se, Bože můj, neboť tuším, že brzy umřu a pevný měl bych být. Z každého stromu spadne i ten nejposlednější list, neboť on není bez důvěry k zemi. Z každého člověka spadne i ta poslední přetvářka, neboť… Continue reading