COOLna

….dědictví času a kultury…


básně

  • V tichosti oddání

    Svou ruku do vlasů ti dám a pramínky prsty budu proplétat aby dotek konečků ke konečkům se stal aby tvůj pramen mě obdaroval pozoruji tvá zavřená víčka hladím tvou tvář a očekávající líčka rty přikládám prsty šíji pozvedám vzdechy ladíš struny a objetím tiskneš se zvolna ústy řekneš mě ~*~ v tichosti oddání Rose Rosé Continue reading

  • 1-1=0

    Psala mi že na mě myslí Nespí nemluví a nejí A já? Pohrávám si s čísly S numerickou beznadějí Devět dní a devět nocí Bez tebe to činí vskutku Násobeno černou mocí Osmdesát jedna smutků Přímka přímku neprotnula Úsečky jsou bez hranic Jeden bez jedný je nula A to není nic než nic Čísla se… Continue reading

  • Ingeborg Bachmannová – Běhnutá voda

    V životě daleko a blízko ke smrti, že o tom nelze s nikým už vést při, ještě si urvu ze země svůj díl; než tichý oceán mě navždy pohltí, zelený klín mu k srdci zabořím. Cínový ptáci s vůní skořice táhnou. Jsme spolu sami: já a čas, můj vrah. V extázi kuklíme se do modra. Continue reading

  • Perspektiva

    Jakou má láska perspektivu? – Ty klamy naopaků, které nám vnutí představivost zraku, nám pod kontrolou povědí, že stěží kdy hrany stolu v jedné přímce běží, že vzdálenost nás zkracuje, že kola spíše než kruh nám připomenou ovál; že kouty stropu nesplynou v přesném véčku, že silnice se dálkou ztenčí v tečku – může to… Continue reading

  • Bankovní konto

    Už o tom nikdy znovu nezačínej: žádný dluh není mezi námi. Ačkoliv mlčení, vytáčky a poloviční sliby držely na uzdě mou nepokojnou duši – a na vázaném vkladu platné oběživo lásky – náš úvěr se tím neztenčil. Musím snad znovu požadovat místopřísežnou atestaci směnky – jako bych zapomněl tvůj pohled, když poprvé jsi otvírala naše… Continue reading

  • Chvilka poezie

    Potichu, po špičkách, ve světle noci, toulám se v uličkách jen pro ten pocit. Pro pocit svobody, jenž do tmy svádí, mosty i pochody v snovém bezvládí. Jdu dál, až do lesů, pro vůni jehličí a pro klid, k útesu, kde nikdo nekřičí. Daleko od lidí, jen já a pokora, nikdo mě nevidí, snad jen… Continue reading

  • Svět se točí jenom kolem lásky

    Svět se točí jenom kolem lásky. Ta skutečnost je známá. Je průzračná, čirá, bez zrádné masky. A všem nám je do vínku dána. Dnes ale jiná vzduchem letí verze, známá z billboardů a zpod neonů. Zavírat oči před ní nelze. Zaznívá v ní tvrdý zvuk dukátů a špína (…) Tak už dost je smutku a… Continue reading

  • Nač se loučit?

    To přec ví každý – konce dva pasu nejprv se rozejdou, potom však spojí: Tak i my – jednou se rozejdem, potom však budeme svoji. Ki no Tomonori Continue reading

  • Knihy

    Knihy, co jich na světě je, nedají ti štěstí, zato k tobě samotnému dokáží tě vésti. Tam je vše, co potřebuješ, světlo slunce, hvězdy, neboť to, po čem prahneš, v tobě samém jest. Moudrost, jež jsi dlouho hledal po všech knihovnách, září teď z každého listu – protože je tvá. Hermann Hesse – Souborné dílo… Continue reading

  • Vteřina – Vítězslav Nezval

    Miláčku ty máš v ústech zralou třešni Jak chutná ti? Takové odpoledne jako dnešní se nevrátí Miláčku ty máš v ústech plno jahod a v očích vřes A já jenž žiji celý život z náhod jsem šťasten dnes Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset… Continue reading

krematorium