Vidím, cítím, ale nevím, jak je tobě, tobě… Jak je tobě? … Navzdory shodám i odlišnostem vím, že JSME. Propojuje nás dech, vědomi si všech částí těla země. Jednota biosfér, jednota hemisfér. Fair trade, home made, snad není too late! Vím, že zemřu, zemřeš, zemřeme, a že nikdo z nás nemá právo rozhodnout, kdy zmáčknout… Continue reading

Kdybych si ruku pořezal tím ostrým nožem, cos mi dala (tou zrádnou dýkou, tvojí krásou), co bych měl udělat, už vím: sám si tu ránu obvázat a tobě zatajit, že krvácím. Vražedná dýka je to, jak jsi mne často varovala, a že je marné chtít u tebe soucit hledat, vím: buď ti ji musím navrátit,… Continue reading

Muž vesluje, žena se plaví: oba k sobě pohrdání, navzájem si kříží přídě, vztek či hanba brzy přijde – navždy už to bude tak; změna by se stala, ledaže by muž se plavil, žena veslovala. Robert Graves – Kráska v nesnázích Continue reading

Předehra Obdivuji se rtům… Co všechno vypouští ta odtoková trubka každého já. Odpad, vývod či komunikační kanál? Ladit vlny myšlenek v přímém vysílání! Přenos do éteru, in vivo! Intermezzo \“Čisti si zuby,\“ říkala maminka s tatínkem. \“Ústní hygiena k životu patří. Vyplachuj si kazy hojivou řečí. Perličkou na každém slově bude jeho jahodová příchuť.\“ Vyvrcholení… Continue reading

Jsi nesplněný sen chvilička času jen řeka marných nadějí nepláči ani se nesměji trpělivě čekám a nevím kdy a kde mi rybička zabere splní bláhová tajná přání ví, neví, má, nemá zdání trpělivosti moje radosti štěstí v neštěstí trest boží nebo dar všechno mi dal všechno mi vzal komu než tobě, řeko má kouzelná bych… Continue reading