Tajemství jara v zraku čistém spočívá, blouznivém, velkém, nevědomém ještě, když o lásku zem slunce prosívá i bouřlivé, ty kruté, přelétavé deště. Je jiná láska léta. Všeho vědomá,všech ztrát, co zraje v ní a co jí zvadá.Žár, jenž vše objal, krajin ticho mái sytosť zeleně, mdlou, plavou plnost stáda. A úsměv široký má dobrých ženvrázčité… Continue reading

„Když pýcha mrazíz papíru,hovoří vrazio smírua radost z boje okorá…… Vzpomeneš co je pokora?“ „Vždy znova – znulystěny dómu tmelit.Ze vzdoru!Svobodnou vůlívytrvale čelitnetvoru,bez pýchy – vstojestřepy odstraňovatze sítnic……Pokora – to jevšechno obětovat,nechtít nic.“ Karel Kryl Continue reading

Tvoje oči, čisté a tajemné, na jejich dně archiv viděného od dětských krůčků k ženě vysněné – a poslední, nahoře, mé nečitelné jméno. Přečíst je umí jenom oči Tvoje – Až překryjí je cizí jména jiná to mé hoď páté vlně do příboje ať moře odnese je do ztracena. Continue reading

Pravda ve slovech, slova v knize, kniha v úkrytu, úkryt ve sklepě. Sklep v podezření, podezření z nenávisti, nenávist ze strachu, strach z pravdy. Continue reading

Dal jí všechno, co muž může dát a udělal snad víc, než by měl udělat Sfoukl kdy někdo plamen bezstarostněji, slyšel kdy někdo sbohem línější a takhle bez doznění? \“Napíšu ti,\“ utrousila hravě a tvář jen stočila ku zdvořilému políbení. Pak odešla, bez pohledu či ohlédnutí… Dopisy psané a frankované v hlavě – marně bys… Continue reading

Chtěli bychom líbat a laskat jen oči otevřené, abychom cítili a chutnali jejich tvar, jejich barvu a živoucí vlhkost. Ale oči se bojí urpení, skrývají se, jsou nedotknutelné. Gabrielle Marquetová Continue reading

Máš jenom slabý dech a foukáš na polnici. Ta sladká bitva úst, ta sladká bitva žil! Ach, býti poražen porážkou vítězící a jíti vánicí, sněhem, jenž nasněžil! Máš jenom malou dlaň, však přikrýváš jí propast, když deště dotkneš se, mží víno do oka a já jak beránek chtěl bych svůj život propást na březích duše… Continue reading

Však láska,sama láska, krásná je a hodna přijetí. Chrám zapálíš, hoří jak len; a bude oheň týž, ať cedry nebo koukol spaluje. Láska je oheň. A když v nouzi své ti řeknu – mám tě ráda – ráda – víš? Tu v nové podobě mne uvidíš a v proudu nových paprsků, jenž jde z mé… Continue reading

Náhodou vyhlédl jsem z otevřeného okna a spatřil sebe na Jeho soudné lavici: rozryté čelo, rozcuchaná kštice, do prázdna oči civící. Tak takhle přijde jednou smrt, bez loučení, tak náhle a tak brzy, jen co on zvolna perem ortel napíše a vyřinou se slzy? Když pak nějaké slovo zvolna vykroužil, já bez vzdoru a touhy,… Continue reading