COOLna

Soudní znalec Jiří Klicpera u soudu k otravě řeky Bečvy ve Vsetíně prohlásil, že obviněná firma Energoaqua získala certifikáty ISO stvrzující kvalitu provozu čistírny odpadních vod neoprávněně. Certifikační společnost ho proto žaluje.

U pardubické pobočky královéhradeckého Krajského soudu se ve středu 28. srpna 2024 konalo první líčení soudního sporu, v němž se certifikační společnost CQS domáhá omluvy po soudním znalci Jiřím Klicperovi za výroky, které vloni pronesl při projednávání případu otravy řeky Bečvy před okresním soudem ve Vsetíně. Tam Jiří Klicpera během své znalecké výpovědi prohlásil, že společnost Energoaqua, křivě viněná z otravy řeky Bečvy, získala neoprávněně certifikáty ISO, jež stvrzují, že kvalita provozu její čistírny odpadních vod odpovídá zákonným normám.

Společnost CQS, která společnosti Energoaqua příslušné certifikáty ISO vydala a každoročně k nim pořizuje audit, se citovanými výroky znalce skutečně cítila poškozena. Vyžádala si tedy předmětnou část záznamu soudního líčení a v dopise z 27. září 2023 soudního znalce Jiřího Klicperu vyzvala k omluvě. Konkrétně po něm požadovala, aby v Deníku Referendum — právě v souvislosti s původem informace o jeho nactiutrhačných výrocích — zveřejnil omluvu následujícího znění:

Vážení,

dne 19.7.2023 jsem se negativně (pomlouvačně) vyjádřil o vašem spolku CQS z.s. ve své výpovědi v rámci hlavního líčení v trestním řízení vedeném Okresním soudem ve Vsetíně pod sp. zn. 5 T 35/2022, přestože jsem neměl k dispozici ověřené a pravdivé informace.

Za tato nepravdivá osočení se tímto vašemu spolku a vašim zaměstnancům hluboce omlouvám.

Tímto bych chtěl alespoň částečně napravit újmu vzniklou na pověsti spolku CQS z.s. a konstatuji, že dle informací, jež mám k dispozici, spolek CQS z.s. nijak nepochybil při udělení a monitoringu certifikace společnosti Energoaqua,a.s.

S úctou

Ing. Jiří Klicpera, CSc.

Soudní znalec Jiří Klicpera v odpovědi — napsané fontem Comic Sans — vloni 5. října výzvu k omluvě odmítl. V odpovědi zopakoval své přesvědčení, že firma Energoaqua neměla dané certifikáty získat. Tvrdil také, že mu na jeho „výzvu k předložení záznamů z interních auditů a o řešení nesouladů s požadavky norem ISO společnost Energoaqua sdělila dne 27. 9. 2020, že nic takového nemá a nebude mi o certifikaci a interních auditech nic předkládat“. Argumentoval, že se s dokumentací spojenou s udělenými certifikáty nemohl seznámit.

Společnost CQS zastoupená advokátem Matějem Váchou z kanceláře Pelikán Krofta Kohoutek jeho odpověď neakceptovala a v březnu 2024 podala žalobu. V ní se podrobnější argumentací domáhá toho, aby povinnost zveřejnit v Deníku Referendum omluvu Jiřímu Klicperovi uložil soud. Tak spor dospěl k líčení.

Žaloba v úvodu označuje „pověst a kredibilitu“ certifikační společnosti CQS za jeden ze základních stavebních kamenů její činnosti. V daném kontextu označuje výroky Jiřího Klicpery, nadto pronesené z pozice znalce před okresním soudem ve Vsetíně, za „nepravdivé, ničím nepodložené a značně zavádějící, difamující“.

Žaloba cituje celý napadený výrok Jiřího Klicpery, jak je zaznamenán v protokolu z líčení k otravě řeky Bečvy před okresním soudem ve Vsetíně z 19. července 2023:

„Energoaqua disponovala certifikátem podle ISO 9 000 nebo 14 000, a to znamená, že měla mít zaveden určitý systém řízení provozu a monitoringu, měli na to diplom vystavený od certifikační firmy, a když jsem se sháněl po dokumentaci od té certifikace, tak jsem nedostal vůbec nic, ani zápisy z auditů, protože z každého auditu, který se musí udělat v tomhle systému nejméně jednou za rok, tak se musí provést záznam o zjištěných skutečnostech. Musí se ty skutečnosti řešit, musí být předmětem dalšího sledování a řešení managementem.

Já jsem tyto zápisy vůbec nedostal s tím, že údajně nejsou, takže tam nebylo o co se opřít a je zcela evidentní, že ten systém ISO tam byl, řeknu, falešný a udělaný jenom naoko a ty certifikáty nebyly získány podle mého názoru zcela legální cestou, ale vykazovaly se, a to je bohužel jedna z chybných vlastností potom toho systému a celého řízení firmy. Koupit si nebo sehnat si certifikáty, to je hezké, pak ho vykazovat, ale při provozu té společnosti se musí také ty podmínky dodržovat a jednou z těch podmínek je, že veškeré řízení provozu musí být jasně dokumentováno, musí být zprůhledněno, jak se říká, a musí být kontrolovatelné, což se nedělo a ty zápisy k tomu nebyly.“

Advokát certifikační společnosti CQS Matěj Vácha k tomu v žalobě na adresu Jiřího Klicpery píše: „Bez dostatečných podkladů či podložených informací… naznačil, že si Energoaqua certifikát koupila, čímž znalec útočí na dobré jméno a pověst oznamovatele a zároveň tím bez jakýchkoliv důkazů vědomě obviňuje žalobce z protiprávního jednání…“

Žaloba dále prohlubuje argumentaci, proč je pro certifikační společnost poškození jejího dobrého jména tak zásadní, neboť sama věrohodnost je základem jejího podnikání. A naznačuje, že Jiří Klicpera kromě přímého poškození žalobce mohl spáchat i trestný čin vydání nepravdivého znaleckého posudku: „Znalec hrubě porušil své povinnosti a dopustil se jednání, které je v rozporu se zákonem,“ píše se doslova v žalobě.

Podstatnou částí sporu je totiž otázka, zda měl soudní znalec Jiří Klicpera přístup k veškeré dokumentaci provázející vydání příslušných certifikátů ISO společnosti Energoaqua i k dokumentaci následných každoročních auditů. Jak vloni v červenci u soudu ve Vsetíně, tak nyní před soudem v Pardubicích Jiří Klicpera tvrdil, že žádné zprávy z auditů ani další dokumenty neviděl, neboť zástupci společnosti Energoaqua mu prý tvrdili, že takové materiály neexistují, případně mu je odmítli vydat.

To napsal i ve své písemné odpovědi na žádost o omluvu. A takto to Jiří Klicpera rezolutně tvrdil ještě i nyní po soudním líčení v Pardubicích na několikrát zopakovaný dotaz Deníku Referendum.

Certifikační společnost CQS jeho tvrzení ovšem v žalobě označuje za nepravdivé. „Žalobce veškerými příslušnými zápisy z auditů disponuje a žalovaný se s nimi (vč. veškeré související dokumentace) mohl a z pozice znalce i měl seznámit. Dne 28. 4. 2023 byly k výzvě Okresního soudu ve Vsetíně zaslány do spisové dokumentace… Znalec se neobrátil se žádostí na žalobce, ani nepožádal soud, resp. nenahlédl do spisu, kde byly předmětné dokumenty založeny.“ Právě to žaloba označuje za porušení povinností znalce a počínání v rozporu se zákonem.

Také zástupci společnosti Energoaqua na dotaz Deníku Referendum nyní sdělili, že veškeré dokumenty, jež po nich Policie či soudní znalec požadovali, jim vždy bez prodlení dali k dispozici. Týkalo by se to i auditorských zpráv certifikační společnosti, o něž je ovšem znalec nikdy nepožádal a které poskytli následně až na výzvu Policii České republiky. Soudní znalec má ovšem samozřejmě přístup do spisu — a předmětné dokumenty byly jeho součástí. Přístup k nim tedy měl.

Společnost Energoaqua navíc nemohla mít žádnou motivaci zápisy o auditech či další dokumenty spojené s certifikáty ISO tajit. Z jejich citací před soudem v Pardubicích teď ve středu totiž vyplynulo, že prakticky bez výjimky hovoří v její prospěch a přesvědčivě stvrzují, že čistírnu odpadních vod provozovala v souladu se zákonem. Je tedy zřejmé, že tvrzení soudního znalce Klicpery, podle něhož neměl ke všem dokumentům souvisejícím s certifikáty ISO ve firmě Energoaqua přístup, skutečně není pravdivé.

Soudkyně Miroslava Fuksová věnovala první líčení rekapitulaci případu, vyzvala žalobce k některým z hlediska soudu potřebným doplněním žaloby a upozornila na některé ne zcela přehledné právní aspekty soudního sporu. Jedná se zejména o to, že podle rozsudku Nejvyššího soudu z listopadu 2021 se nemohou právnické osoby domáhat nemajetkové újmy.


Je to verdikt Nejvyššího soudu zásadní z hlediska posuzování ochrany pověsti právnických osob, který nyní podrobně posuzuje Ústavní soud. Věc má samozřejmě přímé dopady na právní prostor pro ochranu dobré pověsti institucí, jejichž společenská autorita na ní přímo závisí — jako jsou novinářské organizace, různé občanské organizace působící ve veřejném zájmu či právě třeba certifikační společnosti.

Je to tedy podstatné i z hlediska další ze skutečných vedlejších linií případu otravy řeky Bečvy, jíž je soudní spor, který vede Deník Referendum s Českou republikou kvůli výrokům bývalého premiéra Andreje Babiše. Ten 12. listopadu 2020 během interpelací ve Sněmovně označil DR za „nejhorší novinářskou žumpu, co tady je, která zase lže, tak jako v minulosti lhala“. Nárok na omluvu v lednu 2024 obvodní soud pro Prahu 1 zamítl, proti čemuž se vydavatel DR odvolal.

Jakým způsobem se posuzování celé koncepce ochrany dobré pověsti právnických osob Ústavním soudem promítne do případu soudního znalce Jiřího Klicpery před Krajský soudem v Pardubicích, nelze ze středečního jednání předjímat. Soud ovšem bude již za několik týdnů pokračovat dalším líčením.

Soudní znalec Jiří Klicpera se během zaujatě vedeného vyšetřování otravy řeky Bečvy stal terčem kritiky opakovaně. Dokumentací vlastního laicky prováděného pokusu s takzvanou mísící zónou dokonce sám sebe usvědčil z podvodu, aniž by to vyvolalo jakoukoli reakci úřadů.

Otrava řeky Bečvy je jednou z největších ekologických katastrof v dějinách České republiky. 20. září 2020 do řeky Bečvy uniklo větší množství toxických látek, které zahubily několik desítek tisíc ryb na čtyřiceti kilometrech toku. Úřady záhy začaly jako viníka označovat rožnovskou Energoaquu, přestože její odpovědnost zpochybňovaly, a postupně dokonce zcela vyloučily autoritativní odborné posudky.

Jakub Patočka