COOLna

Evropu čeká obrovský otřes a zdražení energií. Dopad na životní standard však nebude v celé Evropě stejný. Podle odhadů Mezinárodního měnového fondu (MMF) stoupnou průměrné rodině ve Finsku náklady jen o čtyři procenta. Stačí však absolvovat dvouhodinovou plavbu trajektem přes Balt a ocitnete se v Estonsku, kde výdaje domácností skočí zhruba o dvacet procent!

Mezi těmito dvěma evropskými státy se nachází většina kontinentu.

Češi zaplatí skoro nejvíc.

V průměru utratí Evropané za energie zhruba desetinu příjmů. Bohatší rodiny mívají větší domy a auta, ale zvýšení cen souvisejících energií není obecně tak velké jako rozdíl v příjmech. To znamená, že chudší domácnosti vydají nově za energie víc. Stejný vzorec najdeme mezi jednotlivými státy i v nich samotných. Na chudší postkomunistické země jednoduše vyšší ceny dolehnou silněji než na bohaté severské státy.

Při vyhodnocování zranitelnosti byla dalším důležitým faktorem závislost na zemním plynu. Velkoobchodní ceny se od začátku ruské invaze na Ukrajinu zdvojnásobily. Stouply i ceny uhlí, byť „jen“ o snesitelnějších šedesát procent. Co se nezměnilo, jsou ceny energií z obnovitelných zdrojů. Díky v podstatě jednotnému trhu se zemním plynem se všechny evropské země potýkají s podobnými cenami plynu – paroplynové elektrárny v Bulharsku na východním křídle Unie platí za plyn zhruba totéž jako ty v Irsku na její nejzápadnější výspě.

Závislost na zemním plynu se však liší stát od státu. Švédsko získává jen necelá tři procenta elektřiny ze zemního plynu, přičemž většinu jí dodávají vodní a atomové elektrárny. Švédské domácnosti jsou převážně vytápěny z komunálních tepláren, které z velké části spalují štěpku, nebo využívají tepelná čerpadla napojená na elektrickou síť. Díky tomu vzrostou výdaje švédských domácností za energie jen asi o pět procent oproti deseti procentům v Británii, která daleko víc využívá zemní plyn.

Liší se také vazba mezi velkoobchodními cenami a těmi maloobchodními. V mnoha státech nakupují energetické společnosti plyn na dlouhodobé kontrakty a jistí se proti výkyvům ve velkoobchodních cenách. Různá struktura trhu potom ovlivňuje, jak často se změny cen promítají do účtů koncových zákazníků. Ve Španělsku se například odběratelské tarify obvykle upravují každý měsíc (i když tamní vláda zastropovala ceny plynu pro elektrárny). V Polsku se smějí měnit jen dvakrát ročně.

The Economist Newspaper