COOLna

Kdo se usměje v těžkých chvílích, působí silně. To ale neznamená, že chvíle, které prožívá, nejsou těžké.

Mnozí silní lidé svým úsměvem na tváři matou. Okolí si pak myslí, že všechno snadno zvládají, že je nic netrápí a že nepotřebují pomoci. Proto se jich ani nikdo neptá: „Opravdu? Stačíš na to?“

Silní lidé jsou tudíž často sami. Na všechno sami. I na úsměv.

Ten přitom neříká, že je všechno v jejich životě jenom dobré. Snad jen, že se na všem, co je potkává, snaží najít něco dobré.

I na těžkostech, které je činí silnějšími.

I na samotě, která je činí soběstačnějšími.

I na problémech, které nakonec zvládnou sami.

To všechno se ale děje ne proto, že by to tak chtěli. Oni musejí. Musejí být silní, musejí být soběstační, musejí nakonec vše zvládnout sami. Jiné možnosti není.

Často mě překvapí, když slyším slova na něčí adresu: „Ten se má, ten je silný.“

Silným lidem ale není co závidět. Za každým silným člověkem najdete těžkou minulost a mnohdy i přítomnost.

Silným se totiž nikdo nerodí, silný se člověk stává. Jinými slovy: Silný někde musel zesílit.

Prosím, nedejte se u svých nejbližších zmást maskou úsměvu. Zejména jsou-li na těžkosti sami. V duši mohou mít mnoho bolesti, se kterou se jen nesvěřují. Možná nechtějí druhé zatěžovat či obtěžovat, ale to ještě neznamená, že nepotřebují v těžkých chvílích podpořit nebo inspirovat.