COOLna

Chybovat je lidské, odpouštět je božské. Proč se mám takový strach dělat chyby? Proč se mnohdy i celý život trápíme tím, co už nelze změnit? Naučme se dívat na chybu jako na kouzelný dar.

Dovolte otázku. Děláte rádi chyby?
Předpokládám, že nikoliv, respektive chci říct, že asi neznám nikoho, kdo by se ráno probudil a řekl si: „Už se těším, co všechno zase dneska pokazím.“ Osobně věřím v jednoduché nastavení všech lidí na tomto světě, a to nastavení zní: „Vše dělám nejlépe, jak dovedu.“ Toto nastavení je zapsáno hluboko v naší DNA, je naší přirozeností. Nebo snad znáte někoho, kdo by zcela vědomě a záměrně dělal chyby? Jistě bychom našli ve společnosti někoho, kdo má potřebu druhým škodit. Ano, jistě jsou mezi námi lidé, kteří něco vědomě zanedbají nebo záměrně udělají chybu.

V podcastu Myšlením na vrchol se v rámci rozhovorů zaměřuji zejména na způsob myšlení mých hostů z řad úspěšných podnikatelů, sportovců a další inspirativních lidí. Už více než stovka těchto lidí dostala v závěru povídání stejnou otázku: „Jakou radu byste dali svému mladšímu já?“ Pokud patříte mezi pravidelné posluchače mého podcastu, mohli jste si všimnout, že ani jeden z těchto hostů nelituje chyb v minulosti. V jejich odpovědích nezaznívají slova jako například: „Tohle bych udělal jinak.“ Nebo: „Měl jsem se tehdy rozhodnout jinak.“ Nejčastěji zmiňují, že by na svém životě nic neměnili, protože nebýt chyb a špatných rozhodnutí, pravděpodobně by nezískali cenné zkušenosti, které mohou dnes hojně využívat. Hosté mého podcastu se dokázali naučit vnímat chybu jako dar. Stala se pro ně přirozenou součástí života, se kterou se potřebují vyrovnat, moc se v ní neutápět a jít zase dál. Krásně to shrnuje myšlenka podnikatele Ondřeje Synka ze společnosti Signi, který řekl: „Cílem není nedělat chyby, ale dělat je rychle a levně.“

O čem svědčí tato myšlenka? Co nám prozrazuje o nastavení vnitřního světa mých hostů? Jednoduše to, že hlas jejich slabého já není tak silný, aby jim bránil v dalším růstu a rozvoji. Samozřejmě to neznamená, že když tito lidé udělají v životě chybu, že skáčou radostí dva metry do vzduchu a radují se z dalšího nezdaru. Ani pro ně není chyba příjemným zjištěním. Jen se s chybou naučili pracovat. Také prožijí nepříjemnou emoci, ať už je to smutek nebo naštvání, ale hlas jejich lepšího já je natolik silný, že jim nedovoluje se v těchto emocích zbytečně dlouho utápět. A co z toho plyne? Jednoduše, že hlas slabšího já je s námi celý život a je to dobře. Jeho úkolem je upozornit nás na případná nebezpečí a na chyby, ze kterých se můžeme ponaučit. Zda to dokážeme a zvládneme chybu vnímat jako dar, nebo zda se budeme utápět v lítosti, záleží už jen na tom, který hlas je silnější. Proto, pokud chceme neustále překonávat sami sebe a nedovolit slabšímu já přerůst nám přes hlavu, tak se potřebujeme naučit pracovat s chybou, a to skrze posilování hlasu, který nedovoluje se zbytečně dlouho utápět v nepříjemných emocích.

Je dobré si uvědomit, že každý nějak začínal. Každý máme trochu jiný výchozí bod. Někdo měl v životě takové štěstí, že vyrůstal ve zdravém prostředí a hlasy jeho dvou skřítků jsou více méně v rovnováze, což bychom mohli vnímat jako zdravý stav. Někdo ale takové štěstí neměl a nemá sílu utišit hlas slabšího já. Takový člověk potřebuje dojít do zdravého stavu. Potřebuje začít krmit druhý hlas, a to skrze prožívání lepších emocí a pocitů. Přemýšlíte, jak na to? Není to vůbec složité. Stačí se jen vrátit do dětských let.

Co se Vám naposledy opravdu podařilo?
Jaká činnost Vám vykouzlí úsměv na rtech?
V čem jste opravdu dobří?
Jakmile se začneme věnovat aktivitám, při kterých přirozeně zažíváme drobné úspěchy, začínáme prožívat pozitivní emoce, čímž oslabujeme slabší já a krmíme druhý hlas. Ten, který je podporou v růstu a nedovolí nám se zbytečně dlouho trápit událostmi, které už stejně nemáme možnost ovlivnit.

Jakmile se nám podaří dosáhnout zdravého stavu, kdy se oba dva hlasy pohybují v rovnováze, můžeme přikročit k jedné sebekoučovací technice, jež pomůže dodat energii tomu hlasu, který to zrovna potřebuje. Jedná se o techniku vnitřního dialogu. Než se však do těchto technik pustíme, pojďme si stanovit výchozí bod. V jakém stavu je Váš vnitřní svět? Který hlas je silnější? Dokážete vnímat chybu jako dar, nebo je pro Vás situací, se kterou si neumíte poradit? Jaké myšlenky vás přepadnou, jakmile identifikujete vlastní chybu? Právě tyto myšlenku mohou prozradit, který hlas ve vašem vnitřním světě sílí. Záleží pak už jen na vás, jak se sním rozhodnete dál pracovat.

Lukáš Eder