COOLna

Bohužel onemocněl „marsovskou horečkou“ – smrtelnou chorobou údajně přivlečenou z kolonií na Marsu. Údajně, protože jen co opadla první vlna hysterie a někoho
napadlo provést důkladný výzkum, ukázalo se, že je to obyčejná pozemská bakterie. Tedy možná ne úplně obyčejná… Říkalo se jí „superbakterie“, protože byla imunní vůči všem antibiotikům. Možná unikla z nějakých vojenských laboratoří, ale i to bylo velmi pochybné. S největší pravděpodobností si ji společnost vytvořila sama. Aseptická mánie, poháněná reklamami, způsobila, že lidé začali dezinfikovat doslova všechno, a výsledkem bylo, že se
objevil kmen odolný vůči všemu. Nic víc.

Dobrým zvykem bylo něco pochválit, když vstoupíte do cizího domu. Je jedno co: vybavení, uspořádání místností, barvu obkladů. To je fuk. Jenže v tomto domě to byl problém. Nebyl tu žádný nábytek, žádné ozdoby, dokonce ani žádné obklady.
„Vidím, že máš rád asketický, skandinávský styl,“ řekla s nuceným úsměvem.
I on se usmál.
„Skandinávský styl je pro mě jako baroko.“

….

„Povídej, proč jsi přišla? Normálně, bez okolků. To přece umíš.“
„Přišla jsem zarazit výprodej tvého rodinného nábytku.“
Znovu se rozhlédla kolem. „Mám pro tebe práci.“
„Ve spolku důchodců?“
„U policie.“
Vyprskl smíchem, ale okamžitě zase ztichl a zabodl do ní pronikavý pohled.
„Co jste zase vymysleli?“ zamračil se. „Anebo jinak: copak se už naše země totálně zbláznila?“
Automaticky přikývla.

„Okamžitě jsme ji zatkli v jejím bytě. Přiznala se hned, ale…“
Scott se pořád tvářil, jako by nevěřil tomu, co slyší.
„Ale?“
„Po pečlivějším prozkoumání stop se ukázalo, že to není ona.“
„Sestra nebo klon?“
„Dvojče. Lani Stallerová.“
Rozesmál se. Tahira se naopak zamračila a kousla se do rtu.
„Nezdá se ti divné, že…“
Přerušil ji přezíravým mávnutím ruky.
„Ani trochu. Přiznala se, protože chtěla dát sestře čas na útěk. To je všechno.“
„Pomáhala automaticky, dokonce aniž by věděla, o co jde? Nebo je do toho nějak namočená?“
Zavrtěl hlavou.
„Není. Za prvé, dvojčata jsou hodně sžitá, a za druhé, existují přece lidé, kteří budou vždycky v opozici vůči státní moci. Vůči jakékoliv státní moci. Přišla policie, takže kryjeme naše bez ohledu na to, co provedli.“
Tahira si ztěžka povzdechla.
„Já bych ji zatkla za falešnou výpověď. Ale sebrala ji zvláštní jednotka…“
S pochopením přikývl.
„… coby podezřelou z mnohonásobné vraždy,“ dokončil za ni. „Takže chudák holka dostala po hlavě i po všem ostatním. A ty se divíš, že automaticky kryje sestru před policií.“
„Kdyby něco, můžu jí kdykoli zamávat před nosem těmi
falešnými výpověďmi.“

„Mávej si, jak chceš. První podřadný advokát bez problémů dokáže, že byla v šoku, zmlácená policií, že neměla
tušení, co říká, nevěděla, kde je, a co hůř, výslechové protokoly to všechno potvrdí. A z tvého háčku na ni se stane hák na policii a žaloba za policejní brutalitu.“
„Uvidíme.“
„Co drahá sestřička? Zdrhla?“
„Právě kvůli tomu jsem tady.“

Prověřili to už předtím: Stallerová neměla žádnou rodinu kromě své sestry, ale ta právě spáchala dokonale zdokumentovaný zločin. Nikdo si nebude dělat hlavu s tím, co tomu všemu řekne mnohonásobný vrah. Veřejné mínění rozhodně nebude
na jeho straně.
Tahira určitě ve stejnou chvíli došla k témuž závěru, protože se prudce zastavila a namířila na Scotta ukazováček.
„Jsi magor,“ konstatovala věcně. „Totální cvok.“

Tady, tady!“ zamával na ni. „Tak co?“
Posadila se. Tvářila se divně. Mohl jen hádat, co za okamžik uslyší. Zhluboka se nadechla, nafoukla tváře a potom syčivě vydechla.
„Netušila jsem, že je používání mozkových implantátů tak rozšířené…“ řekla tiše.
„Vážně? Co je divného na tom, že různé složky svým lidem rády něco strkají do hlavy?“
Zavrtěla hlavou.
„Ale… ale všechny?“

„Kromě policie.“
„Jakým zázrakem máš tak dobré informace?“
„Nepamatuješ? Můj poslední případ se týkal právě implantátů.“
„Ach, ano,“ odhrnula si vlasy, které jí padaly do čela.
„Ale tehdy šlo o gangy, jestli si dobře vzpomínám.“
„Jistě. A o nelegální obchodování s implantáty.“
Usmál se svým vzpomínkám. I jeho tehdy překvapilo obrovské množství vyráběných čipů. Každá silová složka,
každá zvláštní jednotka měla své vlastní. Kromě policie, jak se zmínil. A proto už nebyla daleko doba, kdy gangsteři získají drtivou převahu.
„Podařilo se?“ zeptal se

Landon zobrazil na skle několik dokumentů. Scott zastavil a zvětšil jeden z nich.
„Koukni, je tu dokonce soupis vašich dopravních prostředků. Třicet minivanů, pět dodávek, terénní auto, dva dragstery, šest jezdeckých koní a jeden osel.“

„Osel?“
„Myslel sis, že tě nezahrnuli do evidence?“ zavrčel Scott.

Oficiální představování bylo v podstatě čistou formalitou. Všichni přítomní v konferenčním sálu se přece dávno
znali. Ne osobně, ale z prvních stran informačních portálů. Výjimkou byl laborant, ale jeho stejně nikdo neměl
v úmyslu představovat.

„Pomáháš mi teď?“
„S čím?“ podivil se implantát.
„Se zachováním duševní rovnováhy po tom všem.“
„Trošku. Ale nepřeceňuj mé možnosti. Na ženu jsi docela
drsná.“
„Šovinisto! Co to znamená, na ženu?“
„Coby dílo technologie, nezatížené balastem kulturních
zkušeností a předsudků, nemohu být šovinista.“

Axel se přesto rozhodla, že se na něj urazí. Podařilo
se jí v tom rozhodnutí vytrvat po celé sprchování. Jakmile vyšla ze sprchy a zabalila se do obrovského drsného
ručníku, setkala se se skutečnou lekcí mužského šovinismu. Za dveřmi koupelny narazila na dědu: v jedné ruce
držel svého mausera a ve druhé fantasticky barevné šaty
z tenké látky.
„Obleč si to,“ prohlásil tónem nepřipouštějícím odpor.
„Takové oblečení se hodí pro mladou dámu.“

„Dědo, jak v tom mám chodit?“
Střih šatů umožňoval dělat jen malé krůčky.
„Způsobem důstojným a vhodným pro skutečnou dámu,“ prohlásil suše.
„Můžu si aspoň vyrobit rozparek na boku?“
„Pak budeš vypadat jako prostitutka, Drobečku.“
Podal jí červené boty na nízkém podpatku. Bohužel jí seděly jako ulité. Nedokázala si představit, jak by měla
v něčem takovém běžet, kdyby bylo potřeba.
„Jenom mi řekni, dědo, kam si mám připevnit pouzdro s pistolí,“ zeptala se kousavě.
„Nechtěj mě rozesmát, dítě,“ podal jí bohatě zdobenou kabelku. „Skutečná dáma nosí zbraň jen v něčem takovém.“

„Paměťové bloky z Wrightových strojů můžou být skutečný zlatý důl informací o činnosti gangů.“
„Jasně. Už si chystej místo na medaile. Budou na nás čekat hned, jak se vrátíme.“ Scott se na okamžik zamyslel.
„Pokud se vrátíme,“ dodal.
„Seš ale optimista!“
„Radši požádej o analýzu těch dat a okamžité zaslání výsledků. Obzvlášť pokud najdou něco, co je důležité pro náš případ.“
„Už jsem to napsal do zprávy.“
„Tak se ještě zeptej, co je to operace Whirlwind.“
„Taky by mě to zajímalo. Ta slova použil Bishop, že?“
„Myslím, že může jít o akci vlády nebo nějaké korporace.“
Landon zvedl hlavu od komplikované soustavy baterií, kterou připojoval k vysílačce.
„Proč?“
„Protože gangsteři se tolik s krycími jmény nepářou. Řeknou: ‚Zítra jdeme oddělat Kulhavého Johna‘, a ne: ‚Zí-
tra proběhne operace Johnskilling‘.“

„Geniální! S něčím takovým jsem neporazitelná!“
„Nevěř tomu. Kdybych ti opravdu pomohl, nejspíš by sis zpřetrhala vazy a zlámala kosti. Jsi slabá, nemáš kondici ani výcvik, jsi nesoustředěná a…“

„Jsem mladá, zdravá a obratná!“ skočila mu naštvaně do řeči.
„Mladá – jistě. Co se týče toho ostatního, nebyl bych si tak jistý.“

„Potřebuju jiné oblečení. Ty přiléhavé šaty mě omezují v pohybu.“
„Nech mě hádat… Určitě tě lákají vojenská bagančata, kapsáče a maskáčová bunda, je to tak? A k tomu přilba, nejlépe taková, jakou mají ženisté…“
„To možná úplně ne, ale souhlasíš, že je to správný směr?“
„Právě naopak.“
„Proč?“
„Protože takové oblečení je jednak trochu nápadné, a kromě toho budou všichni okamžitě vědět, že se k něčemu chystáš. Proč varovat protivníka? Využij svých předností.“
„A to jsou podle tebe které?“
„Třeba to, že jsi hezká žena.“
„Dočkala jsem se prvního komplimentu?“
„Neoblékej se jako muž. Ani jako voják.“
„Sbohem, kanady…“
„Kup si sportovní boty. Nenápadné, pohodlné. A místo taktických kalhot si pořiď sukni.“
„Mini?“
„Není třeba. Ke kolenům, ale širokou, aby tě neomezovala. A k ní barevnou halenku. Pamatuj, že ve střetu není nejdůležitější ani zbraň, ani schopnosti. Nejpodstatnější je okamžik překvapení.“
„Mám vypadat jako hodná holčička?“
„Nemáš tak vypadat. Máš taková být.“
„Jasně, šéfe,“ odpověděla kousavě. „Pochopila jsem. Máš i nějaké návrhy ohledně spodního prádla?“

….Axel si raději ani nechtěla představit, co by jí poradil – když viděla, kam směruje její kulinární chutě. Právě si uvědomila, že má obrovskou touhu ochutnat tlusté bílé červy.
„Nestrčím to do úst!“ varovala ho.
„Je to čistá bílkovina, žádné zbytečné příměsi.“
„Odpověď pořád zní ne!“
„Vždyť tě nenutím. Ale jen si představ, jakou budeš mít postavu, když budeš jíst opravdu zdravé věci, a ne všelijaký zpracovaný odpad…“
„Pozvracím se!“
„Ne, potlačím dávicí reflex. A navíc, tohle nemá prakticky žádnou chuť ani vůni.“
„Jak myslíš. Ach bože…“
Nabrala hrst hemžícího se svinstva a zavřela oči. Takhle by to mělo být snadnější. Alespoň trochu.

Pamatuj, CEO není původcem zla. Vůbec to není zlý člověk. Prostě musí maximalizovat zisky, jinak ho dozorčí rada vykuchá jako prase. Není v tom nic osobního. Systém prostě takto funguje, nic víc.

Jistou šanci poskytovaly výtahy – na jednu stranu ještě snadnější
na kontrolu, na druhou poměrně bezpečné, protože žádný gang se nejspíš nerozhodne střílet na tak přecpaném místě. Jatka nevinných civilistů byla rozhodně nežádoucí. Někomu přece musíte prodávat drogy, od někoho je potřeba vybírat výpalné a tak dále. Když začnete zabíjet civilisty, začnou se bát a to znamená konec dobrých obchodů. Samozřejmě že gangy válčily mezi sebou. S civilisty ale nikdy. Jenže jak se nepozorovaně dostat k výtahům?

„Nevím, jestli je to divné, nebo ne. Nejsem člověk. Vím
ale, pro koho jsem byl vyroben. Pro koho se obecně vyrábějí takové implantáty, jako jsem já.“
„Pro koho?“
„Vznikl jsem pro někoho, jako jsi ty. Pro někoho, kdo po
každé ráně vstane, odplivne si a dál dělá to, co chtěl. Ty jsi
přesně taková.“
Trochu ji dojal.

Dívka se napila bourbonu.
„Jak to začalo u tebe?“
„Nejdříve přišla deprese. Pomalu jsem ztrácel sebevědomí. Hledal jsem podporu a pomoc.“
„Proč jsi nešel za doktorem?“
„Abych se připravil o snadnou a dobře placenou práci v korporaci?“
No jistě. Velké korporace zajišťují svým zaměstnancům lékařskou péči mimo jiné proto, aby sledovaly stav
jejich zdraví. Lékařské tajemství je tam pojem, který nemá žádný význam.

Léky začínaly pomalu zabírat. Paralyzující bolest svalů se postupně měnila v mírné mravenčení. V hlavě se jí objevily příjemné myšlenky. Je to chemie! opakovala si
v duchu. Nedůvěřuj pocitu, že je všechno skvělé. Je to jen
chemie!
„Neříkal jsem ti, že do nás nacpe nějakou sračku?“
„Nech toho.“
„Jak chceš.“

„…Ale dostali strach.“
„Z čeho?“
„Jak to, z čeho? Vždyť tady všude čmuchá čínská rozvědka! Nikde mimo Zakázané město nelze utajit výzkum
na lidech, prováděný v tak velkém měřítku. Co by se asi stalo, kdyby žlutí komunisti získali technologii umělého vyvolávání schizofrenie a vkládání lidem do hlavy libovolných vzorů osobnosti? Umíš si představit čtyři miliardy kamikaze fungujících jako jeden muž? Džihád je proti tomu jako dětská hra na pískovišti.“
„Chápu, proč vládě záleželo na tom,

„Přemýšlejte,“ řekl, když smočil rty v jantarové tekutině. „Vláda je zoufalá. Když souhlasili s použitím bojových vrtulníků, znamená to, že je situace hodně vážná. Výdaje jsou nepředstavitelné. V tuhle chvíli v rozpočtu nejsou peníze ani na poslání zásob pro marsovské kolonie. Aféra, která každou chvíli propukne, bude mít neskutečný dosah a důsledky. Ale vláda má taky v ruce nějaké trumfy. Může odtajnit operaci Whirlwind. Je to stará, ale účinná hra: co je špatné, za to nemůžeme my, ale naši předchůdci. Všechny potíže vznikly kvůli nim.“
Měl pravdu. I kdyby taková aféra nepřekryla tu současnou, určitě by ji rozmělnila. Tato vláda přece neplánovala masové vraždy, jen chtěla zabránit důsledkům rozhodnutí svých předchůdců.

„Vyprávěj mi svůj příběh,“ požádala.
„Dobře, ale pořádně se drž. Můžeš zjistit, že máš sestru krávu, což znamená…“
„… že jsem kráva i já. Nic nového. Už dávno jsem došla ke stejnému závěru.“
Usmály se jako na povel.

„Trpělivě jsem dávala dohromady jednotlivé kousky. Obraz, který se začal objevovat, byl děsivý. Nějaký prapodivný tanec vlády s korporací. Obrovské peníze, neuvěřitelné machinace, nekonečná lidská chamtivost. Touha po moci. Bezduchá technologie, naprostý nedostatek skrupulí a morálky. A na pozadí toho všeho… Nesmrtelnost.“

„Moc, chamtivost a  nesmrtelnost?“ ozvala se Axel. „Vždycky to končí stejně, že?“
„Přesně tak….“

„…Dokonalý způsob, jak utišit ty, co vzdorovali, aniž by je museli zabíjet. Kterýkoli dotěrný novinář by se mohl
jednoho dne probudit s novou osobností a od toho okamžiku horlivě chválit počínání vlády. Totéž by se týkalo lídrů opozice.“
„Šlo o to, aby se demokracii zakroutilo krkem?“
„Jistě. Ale plány byly mnohem ambicióznější.“
„Jenomže se na obzoru objevili všeteční Číňané….“

„Nečekej fotografování, rozhovory, slávu ani vyznamenání,“ ozvala se nakonec. „Byla to přísně tajná operace. Nikdo o ničem neví a ani se nikdy nedozví.“
„Možná je to tak lepší.“
Moc dobře si uvědomoval, proč to tak musela udělat. Kdyby byl na jejím místě, postupoval by stejně.
„Vlastně určitě. I tak jsi rozpoutal politické peklo.“
„Že bychom už měli nového prezidenta?“
„Zase takové peklo ne, ale moc nechybělo. Díky paměťovému bloku, který jsi získal, spadla většina sraček na hlavu Reno Mobile. Vinny jsou i předchozí vlády, našlo se pár obětních beránků, které veřejně popraví. Pokud jde o náš resort, jsme v sedmém nebi anebo setsakra blízko.“