COOLna

Najde dnes matka s dítětem pochopení i ve společnosti?
Za cech matek můžu rozhodně říct, že větší míra pochopení by nám přišla vhod. Když matce na veřejnosti rupnou nervy a začne ječet na své dítě, spousta lidí si řekne to nejhorší a odsoudí ji. Já to chápu, nevypadá to dobře. Na druhou stranu je ta ženská třeba jen strašně unavená, možná do ní dítě už dvě hodiny hučí, možná v noci nespala v kuse déle jak hodinu, možná už prostě nemůže a bouchne. A má na to nárok. I matka je přece jenom člověk.
A co se týká tolerance vůči dětem, které dělají třeba hluk a nepořádek v hromadných dopravních prostředcích, to je velké téma. Mně osobně chybí trocha tolerance na obou stranách. Respekt lidí k tomu, že dítě prostě občas brečí nebo dělá rámus, a zároveň respekt matek vůči tomu, že jsou místa, kde prostě lidi chtějí mít klid. A pokusit se jim vyjít vstříc..

Přechod ze dvou na tří zní l trochu jednodušeji než přechod z nuly na jedno.
Ano. Nechci mluvit za všechny, ale za mě je to stoprocentně jednodušší. U prvního dítěte je kámen úrazu ten, že do mateřství vstupujete z naprosto svobodného života, kdy si můžete v podstatě dělat, co chcete, a nejste ničím omezení. Po narození prvního dítěte to pak může být docela šok. Jdete z extrému do extrému. Ze dne na den najednou nemůžete prakticky nic. Hlavně, když kojíte. Přijdete o svůj osobní prostor, šanci na psychohygienu, již nejste člověkem, který řídí svůj život. Což může novopečená máma těžce prožívat. A je to pochopitelné. Kdežto když přijde na svět druhé dítě, už ten pocit znáte a víte co čekat.

Změnil se s druhým dítětem i váš přístup k výchově?
Druhému synovi je půl roku, takže nelze ještě mluvit o výchově, ale obecně asi platí, že s prvním dítětem se to člověk všechno teprve učí, získává zkušenosti. Některé věci bych dnes určitě chtěla dělat jinak, trochu mírněji.

Říkáte, že Nasraná máma vznikla proto, aby vyvrátila mýtus o dokonalých matkách. Kdy a jak k tomu došlo?
Vzniklo to během mého prvního těhotenství. Byla jsem těhotná zhruba tři měsíce a cítila jsem se mizerně, že nezažívám to krásné těhotenství, o němž se mluví a které jsem očekávala. Říká se, že je to nejkrásnější období v životě ženy. Což jsem posléze vnímala jako zradu. Reprodukční past na ženy. A nasralo mě to. Proč nám takhle lžou? Pak jsem i začala brouzdat knihkupectvím, chtěla jsem najít nějakou literaturu, která by těhotenství brala s nadsázkou a pojmenovala by to, co zrovna prožívám. Ale nic takového nebylo. Tak jsem se rozhodla, že o tom napíšu já. Chtěla jsem začít rovnou knížkou, ale manžel mi tehdy řekl, že nejsem vůbec známá a jestli by nebyl lepší blog, že bych ho mohla pojmenovat „Nasraná máma“. Tak to začalo a pak přibyl i Instagram.

Dostáváte na sociálních sítích i negativní zpětnou vazbu od matek? Že už je vaše ironie přes čáru?
Ano, ale spíše výjimečně. Musím říct, že jsem to čekala mnohem horší. Tedy nemyslím si, že by všechny ženy sdílely moje postřehy a postoje. Ale už z názvu profilu asi pochopí, že to není prostor pro ně a jdou pryč.

Označujete se i za „bojovnici za práva nematek“. Tím myslíte bezdětné ženy?
Vidíte, taková interpretace mě ani nenapadla. Myslela jsem to tak, že jsou tu ty zdánlivě dokonalé matky, takové ty ženy, které se matkami už narodily. Mají pro mateřství přirozený cit, děti milují, baví je pečovat. Prostě se v tom mateřství našly. A pak jsme tady my, nedokonalé matky – nematky, které nemají mateřský pud tak intenzivní. Nicméně bezdětné ženy mě taky sledují a hodně mi píšou, že je děti nezajímají a nebaví, ale jejich okolí je neustále přesvědčuje, že by si je měly jednou pořídit. Což moc nechápu. Když si člověk dojde k tomu, že opravdu nechce, tak předpokládám, že si to dobře promyslel a ví, co dělá. Každá žena nemusí mít děti.

Co je hlavním posláním Nasrané mámy?
Zlidštit mateřství a roli ženy v něm. Je v pořádku nebýt dokonalá a mít jen jedny nervy. Ne každý přešlap znamená selhání. To, že nejednám podle příručky a mé chování není vždy v souladu s psychologickými postupy, o mně neříká, že jsem špatná matka. Mámy jsou taky jen lidi, ne stroje. Respektujme jejich emoce.