COOLna

Pokud má člověk traumatický zážitek vědomě nebo i nevědomě spojený s prací nebo pracovní atmosférou, může se u něj projevit právě ergofobie.

Ergofobové sami sebe často vnímají jako špatné zaměstnance s nedostatečnými pracovními výkony, mívají nízké sebevědomí a děsí se selhání. Představa úspěchu je pro ně nemyslitelná, stejně tak pocit dobře odvedené práce nebo respekt kolegů. To vše dohromady přerůstá až v hrůzu z jakékoliv pracovní činnosti.

Určitou míru averze k práci může vykazovat značná část populace, ať už jde o zkušenosti s věkovou nebo rasovou diskriminací na pracovišti, nepřátelským kolektivem nebo šikanou od nadřízeného, u ergofobie však bývá strach iracionální a doprovázejí jej panické ataky nebo úzkosti.

Právě lidé trpící úzkostmi nebo depresemi jsou k ní obecně náchylnější. Snadná proto často není ani lékařská diagnóza, kdy může být ergofobie za úzkosti nebo panické ataky zaměňována.

Účinnou dlouhodobou pomocí při boji s ergofobií je psychoterapie. Fungovat může také koučink, který se na rozdíl od terapií nesoustředí na příčiny a minulost, ale na trénování chování a budoucích reakcí. Vítaná je i aktivní pomoc okolí, zejména od nejbližší rodiny nebo zaměstnavatele.

Jestliže firma zjistí, že některý ze zaměstnanců trpí ergofobií, měla by se mu snažit pomoci a vyjít mu co nejvíce vstříc. Pokud například zaměstnanec psychicky nezvládá chodit do kanceláře, je namístě mu umožnit pracovat z domova. Podpora od nadřízeného a kolegů vždy povzbudí a může pomoci ergofobii postupně překonat.