COOLna

Krajské vojenské velitelství v Pardubicích se stalo dějištěm sporu, v němž si jedna z jeho vojákyň stěžovala na šikanu ze strany přímého nadřízeného. Spor řešilo jak velitelství teritoriálních sil, pod nějž pardubické velitelství spadá, tak inspekce náčelníka generálního štábu. Vojákyni daly oba stupně za pravdu, armáda ale tají, jak případ řešila. Vojákyně říká, že nijak.

Případ se v rovině formalizovaných výtek, sporů a stížností řešil na pardubickém krajském vojenském velitelství od června 2024. Problémy podle ženy začaly už dříve.

Redakce měla možnost se s dokumenty, které to dokazují, seznámit a nahlédnout do nich (identitu vojákyně zná).

Spory během loňského léta přerostly do podoby, kvůli níž se vojákyně rozhodla obrátit na nadřízené orgány. Ty jí dvakrát daly za pravdu s tím, že její stížnost je přinejmenším částečně důvodná. Jenže ani půl roku poté, co ji o tom ujistila inspekce náčelníka generálního štábu, se z jejího pohledu nic nestalo – a tak z krajského velitelství odešla jinam.

První známý střet na formální úrovni se odehrál loni v červnu. Major, který byl nadřízeným dotyčné vojákyně, jí vytkl, že nebyla schopna převzít spisy, jež jí přidělil k vyřízení.

„Pokud vydám úkol, že si před odchodem domů spisy převezmete, tak to neznamená, že za Vámi bouchnou dveře a odkráčíte domů bez toho, aby jste úkol splnila,“ napsal jí.

Vojákyně, která patří do hodnostního sboru praporčíků, se vůči výtce odvolala k řediteli pardubického krajského vojenského velitelství Petru Holému. Rozporovala majorovo vyjádření s tím, že neporušila pracovní povinnosti, že objem její práce (agenda náborů) stále roste a již ji nestíhá zpracovávat v pracovní době.

Dodala, že výtku bere jako „zvyšující se šikanu“ ze strany zmíněného majora.

Ředitel následně zadal majorovi, na nějž si stěžovala, aby případ vyřešil, probral s podřízenými rozsah jejich práce a navíc detailně zkontroloval, zda vojákyně nemá ve spisech vysokou chybovost. Odvolání proti výtce tak fakticky měl autor výtky řešit hledáním chyb v jiné práci stěžovatelky.

Z detailní kontroly pořídil major soupis nedostatků. Vojákyně je sice rozporovala, ředitel Holý se ale 2. října 2024 postavil na majorovu stranu a případ uzavřel s tím, že neshledal „šikanózní jednání“.

Na konci loňského září, ještě před rozhodnutím ředitele Holého zmíněným v předchozím odstavci, se vojákyně a její přítel rozhodli případ dostat na vyšší úroveň – na ministerstvo obrany. V té době už věděli, že major na Holého pokyn vypracoval onen „seznam jejích chyb“.

Reportéři měli možnost podání, které vojákyně zaslala odboru interního auditu a inspekce ministerstva, prostudovat.

Uvedla v ní, že majorův „bossing a nestandardní chování“ mají stupňující se tendenci, která se nedá vydržet. Napsala, že případ zásadně ovlivňuje její psychický i zdravotní stav a že šikana z majorovy strany trvá přes čtyři roky – od doby, kdy do pozice jejího šéfa nastoupil.

Vojákyně v několikastránkovém podání popsala celou anabázi včetně tvrzení, že se jí major opakovaně nevyžádaně dotýkal: „Jednou přišel ke mně do kanceláře, já seděla u stolu a on mi začal hladit záda a přejížděl přes podprsenku. Vyletěla jsem do stoje a křikla jsem, že si nepřeji, aby na mě sahal, že je mi odporný.“ Napětí podle ní následně rostlo a ona dostávala víc a víc práce.

Popsala také své zdravotní problémy, kvůli nimž byla na operaci. Poté si podle ní major zjistil, o jaké potíže jde, a veřejně je komentoval před kolektivem podřízených.

V další části podání vojákyně zmínila jednání, které vnímala jako majorův rostoucí tlak – upření povýšení, snížené hodnocení, výtky kvůli ústrojové kázni, ponižování před kolegy, slova, že „ji zničí“. Ta podle jejího popisu padla mezi čtyřma očima a nejde je tudíž ověřit. Napsala, že po dalším tlaku vyhledala pomoc vojenského psychologa a dostala antidepresiva.

Podání putovalo na vysoká místa. Přes odbor interního auditu a inspekce ministerstva zamířilo na generální štáb, kde jej přeposlali nadřízenému stupni pardubického krajského velitelství – velitelství teritoriálních sil v Táboře.

Tam k případu přistupovali jinak než v Holého pardubické kanceláři. Jednadvacátého listopadu 2024 vojákyni odeslal oficiální vyrozumění velitel teritoriálních sil Antonín Genser. Popsal v něm, jak po přijetí stížnosti poslal do Pardubic komisi a ta po prověření včetně návštěvy v Pardubicích došla k závěru, že majorovo jednání „bylo shledáno jako nevyhovující“.

„Vytváří na pracovišti nepříznivou atmosféru a svým jednáním nevytváří příznivé podmínky pro podřízené,“ podotkl Genser s tím, že nebyl prokázán fyzický kontakt mezi majorem a vojákyní. V závěru napsal, že stížnost byla uznána částečně důvodnou a že budou „v nejbližší době přijata opatření k nápravě situace“.

Čas běžel, z pohledu vojákyně problémy přetrvávaly a nátlak se stupňoval. Po dvou měsících (29. ledna 2025) se obrátila o patro výše – na inspekci náčelníka generálního štábu – se stížností na ředitele Holého.

Ve stížnosti napsala, že její předchozí podnět byl shledán odůvodněným, nadále je ale vystavena tlaku a ponižování. Dodala, že se ji Holý snaží přimět, ať požádá o přeložení, že před podřízenými tvrdil, že její stížnost byla neúspěšná, a že měla znehodnotit výsledky celého pardubického velitelství.

Napsala také, že ředitel navrhuje povýšit majora do hodnosti podplukovníka a postavit jej do pozice velitele praporu aktivní zálohy. Upozornila, že záložáci se proti tomuto kroku postavili v petici a že majorovo chování „vytváří negativní atmosféru v kolektivu, která se podepisuje již na všech příslušnících KVV Pardubice“.

Major totiž podle ní začal vyvíjet tlak i na ty, kteří vůči němu před komisí z Tábora vypovídali nepříznivě.

Z inspektorátu náčelníka generálního štábu, vedeného generálem Miloslavem Lafkem, odpověděli vojákyni letos 28. dubna.

Ženě dali za pravdu – a to poměrně kategoricky. Lafek považuje za prokázané, že ředitel pardubického krajského vojenského velitelství zlehčoval závěry předešlé inspekce, interpretoval je zavádějícím způsobem, veřejně vojákyni shazoval a snažil se docílit jejího přeložení.

Lafek také napsal, že major žádal o možnost vidět výsledky předešlého šetření. Podal námitky vůči tomu, že je viděl jen v omezeném rozsahu, Lafek je ale odmítl. „Ujišťuji Vás, že citlivé údaje, které obsahují záznamy o podání vysvětlení příslušníků KVV, majorovi zpřístupněny nebyly,“ napsal vojákyni.

Lze tedy soudit, že majora mimo jiné zajímalo, kdo o něm co vypovídal.

„Po ukončeném šetření z úrovně velitelství Teritoriálních sil neučinil ředitel krajského vojenského velitelství dostatečné kroky k uklidnění nastalé situace, jež mu byly z úrovně velitelství Teritoriálních sil doporučeny, a neprovedl ani projednání jednání majícího znaky kázeňského přestupku s majorem (v dokumentech je jmenován),“ napsal Lafek.

Ředitel krajského vojenského velitelství podle něj neprovedl „patřičná opatření k objektivnímu zjištění stavu věcí a urovnání nastalé situace“ a naopak se účelově snažil poškodit stěžovatelku selektivní namátkovou kontrolou její práce.

V závěru Lafek poznamenal, že stížnost vojákyně je důvodná a její nadřízení – major a ředitel Holý – vůči ní uplatňovali nerovný přístup.

Přislíbil, že náčelník generálního štábu Karel Řehka zašle veliteli teritoriálních sil podnět, aby situaci s pardubickým ředitelstvím projednal a přijal potřebná opatření „ať již v oblasti organizační, kázeňské, nebo personální“. Slíbil též vypracování ženina nového služebního hodnocení.

Generál Lafek napsal vojákyni na konci dubna. O půl roku později byl podle jejích slov stav stále beze změny. Následně podklady k případu získal Deník N.

Armáda odmítla konkretizovat, jak situaci vyřešila, reagovala pouze obecně.

„K nápravě situace u KVV Pardubice, která se týká konkrétních vojáků z povolání, byla přijata opatření. Nyní budou následovat další kroky v rámci personálních opatření. Vzhledem k tomu, že jde o personální záležitosti, které jsou uvedeny ve spisech vojáků, nemůžeme sdělit více informací,“ řekla mluvčí generálního štábu Zdeňka Sobarňa Košvancová.

Na doplňující otázky, jaká opatření byla přijata, armáda neodpověděla. Major podle ředitele krajského velitelství Holého zůstal ve stejném služebním zařazení. „A to na základě rozhodnutí oprávněného služebního orgánu; rozhodnutí nebylo v mé kompetenci,“ napsal Deníku N ředitel prostřednictvím armádní tiskové služby.

Dál záležitost komentovat nechtěl. „Vzhledem k přijatým opatřením na základě doporučení komise Inspektorátu NGŠ AČR se k uzavřenému případu vyjadřovat nehodlám,“ reagoval Holý. Ten byl nedávno dosluhující ministryní obrany Janou Černochovou (ODS) znovu jmenován do dalšího období ve funkci ředitele krajského velitelství.

Vojákyně případ zpětně popisuje tak, že ačkoliv dvě inspekční komise potvrdily, že její stížnosti byly oprávněné a prokázaly nerovný přístup k ní, zadostiučinění se nedomohla. Naopak tvrdí, že je cílem dalšího tlaku ze strany již bývalého pardubického nadřízeného a ředitele tamního krajského vojenského velitelství.

„Je zarážející, kam ředitel a major mohou zajít, ztratit veškerou lidskou soudnost, morální empatii a za každou cenu mě chtít zlikvidovat,“ popsala s tím, že se proti jejich krokům brání právně. Jedním z nich je podle ní podnět k odebrání prověrky.

Zopakovala, že z jejího pohledu je situace dána tím, že se vzepřela „ponižování a perzekuci“ a byla nucena z velitelství odejít na jiné místo „s cejchem té problémové“ a s očerněnou pověstí. Problémy na krajském velitelství v Pardubicích podle ní přetrvávají.

Generální štáb na dotaz zopakoval, že záležitost pokládá za uzavřenou a nebude se k ní vyjadřovat.