COOLna

Zohran Mamdani se stane novým starostou New Yorku. To je pro mě téměř jisté. Průzkumy veřejného mínění mu dávají velký náskok. Jeho úspěch spočívá také v tom, že v současné době nikdo neumí nikdo v politice tak dobře komunikovat jako on.

Zde je pět bodů, které ukazují, jak jeho leadership funguje.

1. Mamdani nejprve přemýšlí o obsahu, teprve pak ho sdělí
Zní to banálně a logicky, ale (sociálně)demokratický centristický přístup často funguje opačně: vymyslí se elegantní formát a doufá se, že se nějakým způsobem podaří ho naplnit. U Mamdaniho je to naopak, on (resp. jeho tým) přizpůsobuje formát obsahu. Příkladem je video, které se zabývá drahými kebaby ve městě.

Jde vlastně o vysoké životní náklady, ale ukázané na zcela běžném a každodenním příkladu. Ve videu není ukázána dlouhá fronta lidí, kteří si stěžují, ale majitelé stánků s občerstvením. Ti vysvětlují, proč zvyšují ceny, a jako závažný problém identifikují velmi drahé licence. Mamdani okamžitě slibuje, že je zlevní, a majitelé stánků (všichni jsou drobní podnikatelé, většina z nich má migrační původ) říkají, že by také raději prodávali kebab za méně než 10 dolarů.

Informace jsou stručné a srozumitelné pro jasné cílové skupiny (lidé, kteří chtějí, aby byl život levnější, a malí podnikatelé, kteří by rádi měli menší zátěž od města), že je evidentní, že na začátku stála myšlenka udělat něco proti drahému životu a až na samém konci vznikl nápad na video. Nezačalo to otázkou „Potřebujeme video, co bychom mohli udělat?“, jak to často bezhlavě dělají jiné strany. Lze komunikovat pouze to, co skutečně existuje, jinak se jedná o nesmyslné řeči, což divákům většinou velmi rychle dojde.

2. Jídlo jako spojovací prvek
Jídlo hraje v komunikaci Zohrana Mamdaniho ústřední roli. V tak rozmanitém a velkém městě, jako je New York, je to nápad stejně jednoduchý jako geniální. Mamdani sedí nad kari nebo s hot dogem a navštěvuje stánky s delikatesami nebo tacos. To nejen ukazuje rozmanitost New Yorku, ale má také implicitní integrační poselství: nakonec přece máme všichni rádi dobré jídlo a je jedno, jestli je to kari nebo sendvič. V NYC se nemusíme rozhodovat.

To mu také umožnilo představit mnoho migračních příběhů (často sahajících desítky let zpět) a město New York (a v době Trumpa obecně USA) jako zemi přistěhovalců. Jako komunikační prostředek je navíc poutavé a sympatické vidět místo upjatých mužů v šedých oblecích lidi při jídle (nebo před jídlem). Vytváří to rovnocenný vztah s diváky zdejších sdělení a působí to, jako bychom si rovnou mohli ke stolu v sushi baru také přisednout.

3. Nostalgie mileniálů a generace X
Písma použité v kampani se neorientují na klasickou profesionální modro-bílo-červenou barevnou kombinaci (s vlajkou) americké politické třídy, ale na estetiku plakátů ze 70. a 80. let. Připomínají komiksy a filmy té doby nebo malé obchůdky v předgentrifikovaném New Yorku. Nostalgie je jednou z nejsilnějších zbraní Trumpovy kampaně. Ve svých AI obrázcích však vykreslují domýšlivou, nikdy neexistující představu USA 50. let – a slibují „návrat“ do této doby.

Kampaň Mamdaniho také využívá nostalgii, ale ne pro vytvoření obrazu společnosti, nýbrž pro návrat k mládí a dětství mnoha voličů středního věku. Tím se sám začleňuje do této generace – sám je totiž mileniál a opět vytváří tak rovnocenný vztah. Tím se také jasně odlišuje od svých mnohem starších konkurentů.

4. Barva jako faktor
Jednou z nejpozoruhodnějších technik kampaně je použití barev. Když Mamdani ve videích hovoří o současnosti, jsou barvy použity velmi zdrženlivě a obecně bledě. Hovoří-li Mamdani o svých nápadech, pozadí je v sytých a teplých barvách. Jako by budoucnost byla na dosah ruky, jako by už čekala v pozadí. To působí přímo na city diváků a vytváří spojení mezi rozumem (vyslechnutými politickými návrhy) a emocemi.

5. Ofenzíva
K tomu přistupuje fakt, že Mamdani je jedím z nejšikovnějších a nejbystřejších politických diskutérů současnosti. Za tím se skrývá spousta práce a náročná příprava na každé vystoupení – místo toho, aby pořád dokola opakoval ty samé tři fráze. Funguje to, protože zůstává vždy v ofenzivě. To se ukázalo i během poslední diskusi kandidátů.

Jeho hlavním konkurentem je Andrew Cuomo, který vlastně již prohrál demokratické primárky, ale přesto kandiduje. Mamdani využil diskusi k tomu, aby pozval jednu z žen, které Cuoma obviňují ze sexuálního obtěžování, a promluvil místo ní. Ona sama se totiž nesmí vyjadřovat, protože ji Cuomo zažaloval.

Není nutné souhlasit se vším, co Mamdani navrhuje nebo s čím se ztotožňuje. Jasně však ukazuje cestu pro levicovou komunikaci, která je nebojácná, ofenzivní a sebevědomá. To je osvěžující rozdíl oproti mnoha volebním kampaním posledních let.