COOLna

Bydlení coby investice a zdroj příjmů a krize bydlení je prakticky jedno a totéž. Dokud bude možné s bydlením spekulovat, skupovat byty a domy pro ukládání a zhodnocení peněz, krizi bydlení nikdy nevyřešíme. Bez ohledu na to, jestli se bude bytů stavět hodně či málo, jejich ceny vždy zvednou spekulanti a překupníci, kteří mají k dispozici více financí než ti, kdo bydlet potřebují.

Nicméně tyto jednoduché věty ve veřejném prostoru a v médiích skoro nikdo neopakuje. Místo toho jsme pravidelně oblažováni dobrými radami, podle nichž vede k bydlení omezení pití drahé kávy. Pavel Šplíchal spočítal, že si stačí odpustit něco přes 61 tisíc latté a malá garsonka v Praze je vaše. Pokud si tedy odpustíte každý den jedno latté, nastřádáte potřebnou sumu za 167 let. Jedná se tedy o běh pro více generací, kdy pokud ceny nemovitostí porostou nadále stejným tempem a vy budete stále střádat tempem jedné kávy denně, dočkáte se dříve kolapsu Slunce a vyhlazení života na Zemi než vysněného 1+kk v suterénu a bez oken. Že kávy ani tousty s krizí bydlení nesouvisí, rozebrala Michaela Pixová. 

A nakonec to vysvětlil i David Hauerland ze společnosti spekulující s bydlením. Ten pravidelně oblažuje mediální prostor radami, jak se osobní skromností a odříkáním si kávy doberete vlastního bytu, což naposledy vysvětloval za paywallem DVTV.

Místo něj tam samozřejmě mohl být libovolný jiný spekulant s bydlením, na konkrétním jméně ani společnosti nakonec nesejde. Nicméně Hauerland vysvětlil polopaticky svět investic do bydlení a odírání nájemníků v rozhovoru pro Aktuálně, kde popisuje a doporučuje pyramidové schéma, v nějž se spekulace se základní lidskou potřebou proměnila. V rozhovoru tak každému doporučuje koupit si co nejdříve investiční byt, z jehož nájmu ho nejen splatíte, ale ještě si rychle vyděláte na koupi dalšího bytu či bytů. Tedy z peněz nájemníků.

Proto doporučuje žádané lokality jako Praha a Brno, kde v zásadě lidé nemají na výběr a nakonec přistoupí na jakékoli podmínky i ceny, zatímco v Ústí při skokovém zvyšování cen jeho firma narážela na chudobu tamních obyvatel, protože „pro lidi v malých městech je mnohem těžší reagovat na šokové změny.“

Nejlíp se ceny šponují ve městech, v domech, které byly stavěny k bydlení, zatímco dnešní spekulanti z nich dělají stroje na peníze: „Širší centra města se nám líbí taky kvůli efektivitě provozu činžáků. Tyto domy byly navrženy velmi efektivně: není tam nic, co by stálo peníze. V činžáku je prostě vstup do budovy z veřejného chodníku, není tam žádná zeleň, žádná recepce, rekuperace a další věci, které by se mohly pokazit. Takže servisujeme doopravdy jen chodbu, vstupy do bytů a případně výtah,“ popisuje Hauerland v rozhovoru pro Aktuálně.

Když později hovoří o ceně jimi pronajímaných bytů okolo 700 až 800 korun za metr čtvereční, probere se na chvíli i redaktor s dotazem, zda to není trochu moc, když v Praze je průměr okolo 440 korun.

Na to Hauerland odvětí, že to je bohužel chyba neefektivního trhu, protože kdyby byl efektivní, stojí pronájmy už dnes dvojnásobek – tedy tolik, za kolik je nabízí jeho společnost: „Můžete si pronajmout 60metrový byt ve starém, neopraveném činžáku, kde jezdí starý výtah, majitel se o vás až tak nestará a neposkytuje žádné služby a zaplatíte mu třeba 25 tisíc korun. Nebo si můžete pronajmout 40metrový byt 2+kk v našem zrekonstruovaném činžáku, který je vybavený nábytkem, máte k němu nonstop servis údržby, online vyúčtování a další výhody za 29 tisíc.“

Starý činžák, kde se nemusí o nic starat, protože jsou tam jen chodby a maximálně tak výtah, se náhle mění v epicentrum služeb, jako je byt se skříní. Můžete tak mít o třetinu menší byt a platit za něj více. Za to dostanete takové výdobytky, jako že můžete online sledovat zvyšování svého nájmu. A to se vyplatí. Hauerland tak ve zkratce popsal, jak se přetvoří činžák s dostupným bydlením ve stroj na ždímání nájemníků. Coby jediné řešení pak vybízí, ať se všichni co nejdříve zapojí do té stejné pyramidové hry, v níž si uděláme život navzájem zcela nesnesitelným a v níž ti, kdo vylezou v pyramidě na nejvíce hlav, vyhrají.

Takhle v Česku vypadá běžná debata o bydlení. Mediální prostor bohužel neokupují lidé, kteří by vyzývali k dramatické městské výstavbě, kteří by neradili šetřit na kávě, ale místo toho radili bombardovat politiky, ať zastaví spekulanty, zastaví růst cen a začnou okamžitě masivně stavět, abychom se ideálně přiblížili třeba k Vídni. Ta vlastní zhruba 220 tisíc bytů, v dalších 200 tisících platí regulované nájemné. Dohromady tak 60 procent obyvatel města žije v regulovaných nájmech a ceny bydlení patří v této metropoli vzhledem k příjmům k těm nejdostupnějším v Evropě. Nikdo nic lepšího nevymyslel.

V médiích ani nejsou nonstop lidé, kteří by připomínali, že třeba Helsinky vlastní 70 procent pozemků, na nichž stojí bytové domy, a takto kontrolují trh s byty a ceny bydlení – ceny bydlení v Helsinkách v posledních letech dokonce klesají.

Místo poslouchání rad spekulantů, jak přijít k vlastnímu 1+kk a po cestě někomu osolit nájem v investičním bytě, si můžete dát kafe i s avokádovým toustem a na časově omezené pouti životem se věnovat zajímavějším věcem.

Ale to není náš případ. Nás jeden investiční spekulant za druhým utvrzují, že jiná cesta než pyramidové schéma a boj všech proti všem neexistuje a je povinností každého podřídit svůj život honbě za něčím tak samozřejmým, jako je střecha nad hlavou. A když tomu svůj život podřídíte, na nic jiného už vám čas ani energie nezbyde. A jakmile se v tomto systému etablujete, budete chtít, ať funguje beze změny dál až na věky, protože jste do něj sami investovali. Změna se stává nemožnou a nemyslitelnou. Takto se konstruuje kapitalistický realismus.

Stanislav Biler