Česká televize natočila reportáž, kterou musíte vidět. Přímo ze středu pražské kavárny pozorovala nezodpovědné spotřební návyky mladých lidí mezi dvaceti a dvaceti pěti lety. Ukázalo se, že mládež utrácí po kavárnách tisíce korun, peníze nešetří a chová se nezodpovědně. Zpovídaná insiderka z tvrdého jádra pražských kavárenských povaleček na kameru dokonce přiznala, že sama neví, kolik měsíčně v kavárně utratí, a že to raději ani nechce vědět. K alarmující situaci se v reportáži vyjádřil mluvčí banky i socioložka.
„Podle některých odborníků dvacátníci sice žijí převážně od výplaty k výplatě, přesto si často kupují věci, co nepotřebují. V součtu za rok tyto výdaje představují desítky tisíc korun a ty pak chybí na podstatné investice, například do vlastního bydlení,“ uvedla reportáž ČT.
V jaké fázi kapitalismu veřejnoprávní televize točí reportáže o tom, že mladí lidé chodí do kaváren a tam si kupují „sladké nápoje“, případně že si v obchodech kupují „něco hezkého na sebe“? A kolikrát si musíte místo sójového latté jenom natočit vodu na záchodě, abyste si mohli pořídit „vlastní bydlení“ v podobě garsonky v Praze?
Odpověď na druhou otázku je jednoduchá. Podle průměrných cen pražských garsonek (5,5 milionu korun) a průměrné ceny sójového latté (90 korun), to vychází na 61 111 šálků za garsonku. Pokud rovnici rozšíříme o avokádový toust, který mládež rovněž často zneužívá, dostaneme se – při ceně toustů za 160 korun a sójových latté za 90 korun – na 22 tisíc těchto menu za garsonku. Pokud si tedy po dvacet dva tisíc dní odepřeme kafe a toust, budeme mít na garsonku. Dělá to 60 let a 3 měsíce.
Náročnější otázka je ta o povaze kapitalismu, ve kterém se objeví myšlenka na podobnou reportáž, a dokonce se podaří ji zrealizovat. Jak se stalo, že někoho v redakci Událostí napadlo natáčet o rozpočtově nezodpovědné mládeži a dát to do spojitosti s vlastním bydlením v ceně několika milionů korun? Jak to, že tento nápad nikdo nezarazil se slovy „jsme médium veřejné služby, my klademe zásadní otázky, jako například proč je bydlení drahé a pro mladé nedostupné a kdo za to může, představujeme veřejnosti komplexní obraz našeho světa, nepohoršujeme se nad tím, že studenti chodí na kafe“?
Morální panika z životního stylu mladých bývá v konzervativně laděných médiích, kde dominují redaktoři střední a starší generace, celkem běžná. Obvykle se ale problematizují fenomény jako drogy, alkohol, násilí, záškoláctví, případně nové podezřelé hudební styly a podobně. Vážně míněná reportáž tematizující fronty na sladké nápoje po konci výuky a rámující je jako něco problematického, je novinkou.
Kromě mluvčího jedné banky v reportáži promluví i socioložka, která rovněž nabídne vysvětlení, proč mladí utrácejí a „užívají si“. Protože vlastní bydlení si stejně nepořídí a raději si užívají teď a tady. Nechme teď stranou, do jaké míry má být úkolem médií veřejné služby spekulovat nad tím, co si mládež dává a nedává v kavárnách. Horší je, že reportáž větu socioložky o tom, že peníze na vlastní bydlení mladí nikdy mít nebudou, svým vyzněním v zásadě ignoruje a mimoděk naznačuje, že peníze na bydlení nebudou mít právě kvůli útratám v kavárnách.
Z řady výzkumů na téma vlastnické bydlení mladých přitom opakovaně vychází, že zásadní a v podstatě jedinou důležitou položkou rozhodující o tom, zda na mladé čeká vlastní bydlení či nikoliv, je, zda jim mohou finančně pomoci rodiče. O vztahu mezi vypitými latté a vlastnictvím nemovitosti nebývá ve výzkumech ani slovo. To proto, že taková souvislost na věcné úrovni neexistuje. Existuje ale na úrovni ideologie.
Termín pozdní kapitalismus v marxistické teorii původně označoval kapitalismus po druhé světové válce. Současná memová kultura jej využívá při sarkastickém glosování současného kapitalismu, jeho brutálních nerovností a ideologie. V jednom takovém memu si tři nevolníci při práci na poli povídají o tom, jak feudálové museli tvrdě dřít, aby se dostali tam, kde jsou. Nevolníci se proto shodují, že odpustit feudálům daně je jedině fér a bude to nakonec ještě výhodné pro všechny. Pokud budou mít feudálové víc zlata, určitě ho víc zbude i na nevolníky.
Reportáž České televize tvrdí, že útraty v bistrech a kavárnách mají souvislost s tím, že mladí nemají na důležité investice jako vlastní bydlení. Úvaha, že pokud by člověk šetřil na kafi a limonádách, tak by si bydlení pořídil, je ale na úrovni řečnících nevolníků z memu. Ideologie současného kapitalismu říká, že kdo se v životě snaží, tak uspěje, a že každý má svůj osud ve svých rukou. Pokud ideologie naráží na realitu toho, že většina mladých na vlastní bydlení nikdy nedosáhne, což opakovaně potvrzují výzkumy, je tu možnost buď opustit ideologii a uznat, že na vlastní, nebo aspoň důstojné bydlení nedosáhne každý a je to chyba systému. Anebo samozřejmě existuje možnost ideologii dál věřit a místo systému obvinit samotné mladé lidi.
Tuto funkci ideologie znají všechny dlouhodobě vylučované skupiny. Ve chvíli, kdy selhal volný trh a řada romských (ale nejen jich) rodin se nuceně stěhovala na ubytovny a do ještě horšího prostředí za předražené nájmy, vznikaly reportáže obviňující nikoli systém, ale samotné romské rodiny. Pokud ideologie říká, že každý má možnost vypracovat se podle svých schopností a píle, tak pokud někdo nemá dobré bydlení, musí to být logicky jeho chyba. Ti nejchudší lidé často propadají alkoholu a drogám a jejich stigmatizace je potom o mnoho jednodušší. Stačí na ně ukázat jako na líné feťáky a alkoholiky.
Vysokoškolští nebo středoškolští studenti nebo obecněji mladí lidé v Praze, kteří chodí do kaváren, na první pohled nepatří mezi vyloučené skupiny obyvatel. Právě naopak. Přesto právě tato generace je ohrožená tím, že ji nejen nečeká vlastnické bydlení, ale naopak většinu výplaty bude solit za stále vyšší nájmy. A právě tady se ideologie střetne s realitou. Čeští studenti a studentky přitom dlouhodobě pracují nejvíce ze srovnávaných evropských zemí. V roce 2023 to bylo více jak devadesát procent z nich. To je ve skutečnosti mnohem podstatnější údaj než úvahy o kavárenském hédonismu.
Když nějaké skupině lidí začnou chybět peníze, objeví se v televizi expert, který divákům vysvětlí, že tato skupina s penězi neumí zacházet. Ještě lepší je obvinit skupinu z toho, že jsou to líní feťáci a alkoholici. A co když nepijí alkohol ani neberou drogy a jejich největší hřích je, že chodí do kaváren na sladké nápoje a případně něco k zakousnutí? Nevadí. Možnosti ideologie zůstat slepou jsou neomezené.
Pavel Šplíchal
COOLna 
Napsat komentář