Objal jsem ji opět pravou rukou a kouřil. Díval jsem se do tmy a měl jsem mžitky před očima. Malý bílý skvrnky a totální sucho v duši. Poušť. Snad jen jámy a vítr. Převalování své vlastní zbytečnosti. Pokory a hrůzy. Hrůzy z existence té krásy, která se děje, a já nejsem schopen na tom písku postavit hrad.
Filip Topol – Bláhové psaní
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář