COOLna

….dědictví času a kultury…


Poslední báseň – Oldřich Mikulášek

Co vzdáleno bylo, je blízké. Stále bližší je osud. Zahalen v listí sám sobě šeptá strom, co do všech stran šumíval dosud.

Už dlouho jsem neležel na zemi. Teď ležím a sotva na myš snad si písknu. Tebe však vroucněji v náručí, v paměť té země tě vtisknu.

Potom už do vlastních padám slov, hladových, se chřtánem vlčím. S trháním masa, s drcením kostí svých slyším, jak požírán, mlčím.



krematorium