Když Baden-Powell viděl kluky ve viktoriánské Anglii, jak se potulovali ulicemi, měl obrovskou touhu s nimi něco dělat a nabídnout jim lepší budoucnost. Já to mám podobně. Když jdu s vlastním klukem kolem školy a vidím partu jeho možných kamarádů, tak mi to prostě nedá a skauting je báječná cesta, jak jim ukázat dobrý směr.
A vidíte pak výsledky?
Jednoznačně. Ani my jsme v novém oddíle netušili, jak nám to vlastně půjde, ale za rok jsme viděli, že máme vlastně úplně jiné děti. A za dva roky – to se vůbec nedá srovnat. Původně skupina kluků, která si zvládne zahrát jednu hru za celou schůzku a víc se nestihne, protože nedávají pozor, nesoustředí se, hádají se a zbytečně podvádějí. Nyní se sejdeme, zahrajeme si hru, vyhodnotíme ji, jsme schopni se bavit, rozdělit si úkoly, samostatně pracovat, podpořit se. Neuvěřitelný posun. Už pár měsíců v prostředí, kde děti nutíme, aby spolupracovaly v týmu, vědomě přemýšlely o tom, co dělají, a zároveň jim k tomu dáme zodpovědnost, s nimi udělá velké věci. Pro mě je tohle důkaz, že naše činnost má smysl. Ani nemusím mít ten odstup několika let.
Libor Kukačka alias Robin, skautský vedoucí
COOLna 
Napsat komentář