COOLna

Mýval si jídlo myje, avšak jiná zvířata zpravidla nikoliv, přesto dokážou minimalizovat rizika při příjmu potravy. Jak si počínají?

Přestože většina zvířat potravu nijak zvlášť nemyje ani neočišťuje, vyvinula si řadu adaptací, které minimalizují riziko příjmu potravy.
Zvířata používají tři základní prvky obrany proti příjmu nevhodné potravy:

• aktivní vyhýbání se riziku,
• odstraňování parazitů a odolnost vůči nim a
• toleranci vůči patogenům.

Určitá míra parazitismu je u volně žijících populací přirozená a za standardních podmínek pro ně nepředstavuje zdravotní komplikace.

Zvířata – včetně lidí – jsou kdykoli v životě vystavena riziku nákazy parazity (patogeny) v podobě živočichů, plísní, bakterií nebo virů. Vyhnout se parazitování může být otázkou přežití nebo nalezení partnera. Otázka, jak se chrání před požitím látek, které by jim mohly ublížit, je tedy jistě na místě. Mechanismy takové ochrany jsou nejlépe prozkoumány u vyšších obratlovců – ptáků a savců -, ale postupně jsou popisovány i u dalších skupin živočichů.

U většiny zvířat je základem posouzení, zda je předmět vhodný ke konzumaci. K tomu jim pomáhají jejich vzdálené smysly (čich, zrak), ale také přímý kontakt s potravou. Vjem je zpracován v mozku a výsledkem může být vyhodnocení adaptivním systémem neuronových sítí, že vjem vyvolává odpor nebo averzi. Pokud se jedná o nechutnou (zejména hořkou nebo kyselou), a tedy potenciálně nebezpečnou látku, zvíře sousto reflexivně rychle vyhodí, často s jasným výrazem znechucení.

Rozšířené je také vyhýbání se kontaktu s místy, kde se nachází trus nebo mrtvoly jejich mláďat. Býložravci, jako jsou kopytníci a klokani (čeští klokani), se chrání před vajíčky a larvami „červů“ (helmintů) v trusu tím, že kálí na hromádky a vyhýbají se krmení na místech, kde předtím káleli. U psovitých šelem, které se chovají v norách, kálí dospělí jedinci dále od nory a konzumují trus mladých zvířat, která jsou ještě příliš malá na to, aby kálela mimo noru.

Požití čerstvých výměšků mláďat neohrožuje rodiče, protože vajíčka parazitů musí strávit nějaký čas mimo trávicí trakt, aby se stala infekčními, takže ke koprofágii rodičů obvykle dochází do dvou dnů po vyprázdnění mláďat. Podobně ptáci „čistí“ svá hnízda pomocí výkalových vaků. Masožravci téměř nikdy nekonzumují mršiny (kadávery) jedinců téhož druhu, pravděpodobně proto, aby se vyhnuli druhově specifickým parazitům.

Odolnost není vlastní pouze obratlovcům. Dokonce i známý modelový organismus, hlístice Caenorhabditis elegans, se aktivně vzdaluje od míst na Petriho misce, kam byly naočkovány patogenní bakterie, a „hovnivál“ Scarabeus lamarcki se vyhýbá trusu masožravců, u nichž detekuje fenoly produkované bakteriemi rozkládajícími bílkoviny v trusu.

Sliny, přezdívané „ústní lékárnička“, jsou vynikající zbraní proti patogenům, protože obsahují řadu látek s baktericidními účinky (lysozym, laktoferin, laktoperoxidáza), a dezinfikují tak potraviny i rány. Sliny také pomáhají chránit mláďata, jejichž imunitní systém ještě není plně vyvinutý – matky šelem si zhruba týden před narozením mláďat intenzivně olizují bradavky, a tím je dezinfikují.
Někteří savci však svou potravu omývají – stejně jako lidé – i když jde spíše o zlepšení schopnosti potravu konzumovat a zpracovávat (např. jejím zvlhčením) než o vědomé čištění potravy. Příkladem jsou makakové Macaca fuscata a M. fascicularis nebo známý mýval mývalovitý (Procyon lotor). Takové chování není cizí ani praseti divokému (Sus scrofa). Prasata jsou navzdory své pověsti velmi čistotná a bylo pozorováno, že v lidských podmínkách selektivně myjí špinavá jablka.

I v případě požití infikované potraviny může být rozpoznána hlouběji v trávicím traktu a způsobit zvracení. V žaludku je mnoho patogenů zničeno extrémně kyselým prostředím tvořeným kyselinou chlorovodíkovou. Ve střevě pomáhá symbiotická mikroflóra likvidovat škodlivé látky a patogeny. Mnoho živočichů si svůj „zkažený žaludek“ léčí specifickou rostlinnou potravou. Jedná se především o primáty, ale mnozí z vás jistě znají požití rostlin u kočkovitých a psovitých šelem. Příjem vlákniny a dalších látek obsažených v rostlinách jim pomáhá zbavit se střevních parazitů.

Je třeba poznamenat, že navzdory těmto různorodým adaptacím jsou prakticky všichni volně žijící živočichové do určité míry parazitováni. Za normálních podmínek však žijí v souladu se svou „soukromou parazitickou zoo“ a jejich imunitní systém ji dokáže ovládat. Za nepříznivých podmínek se však mohou vymknout kontrole a propuknout onemocnění, které může vést až k úhynu jedince. Je proto důležité vyhýbat se manipulaci s volně žijícími zvířaty a zejména s jejich trusem nebo zbytky.

Mgr. Richard Schnürmacher, Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta UK v Bratislave – doktorand
Odbornou recenzi poskytl Mgr. Ondřej Fišer, Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta JU.